Harry Harrison
Druhá planeta smrti
Temnotou problesklo nějaké světlo — třepetavé světlo, které se k nim přibližovalo. Jason nemohl ze sebe vypravit ani hlásku, slyšel, jak Mikah volá o pomoc. Světlo se přiblížilo — byla to vlastně jakási pochodeň, kterou někdo držel nad hlavou. Když se pochodeň dostatečně přiblížila, Mikah se vztyčil na nohy.
Z reality se stal zlý sen. Pochodeň nedržel člověk, ale nějaká hrozná bytost s ostře řezaným obličejem, která praštila Mikaha kyjem tak silně, že ten beze slova klesl k zemi, a pak se otočila k Jasonovi.
Jason neměl na boj dost síly, i když se všemožně snažil, aby se postavil na nohy. Prsty zarýval do zmrzlého písku, ale zvednout se mu nepodařilo — a při posledním pokusu klesl vyčerpaně tváří k zemi…
© HARRY HARRISON 1964
Přeložila © Jana Novotná, 1991
Ilustroval © Karel Soukup, 1991
ISBN 80-85384-05-1
1
Všecka příroda jest umění jen, než tobě tajné;
Každá náhoda jest zpráva, však nespatřitelná,
Každá zlezvučnost, snešení jest nespytatelné,
Každé částečné zlé, jest Dobro všeobecné,
Na vzdory pak hrdobé, bludné též na vzdory mysli,
Jasná pravda je: což jesti, to všecko je dobré.
Alexander Pope, Esej o člověku
(přel. Bohuslav Tablic, 1831)
Johnu W. Campbellovi,
bez jehož pomoci by tato kniha -
ani velká část moderní science fiction -
nebyla nikdy napsána