„Hotovo!“ řekl Grif. „Ostatní je věcí astronavigátorů.

Jistě nám brzy řeknou, v jaké vzdálenosti od cíle jsme se vynořili. Jaký je váš názor, Dive?“ Inženýr ukázal na matné slunce o průměru čtyř či pěti centimetrů, napůl schované za rámem obrazovky. Fai ho předtím ani nezpozorovala.

„Jestli tohle je slunce Tormansu a má přibližně stejné rozměry jako naše, pak k němu zbývá tři sta až čtyři sta miliónů kilometrů. To je maličkost.“ „A když to není ono, nýbrž některé jiné z té pětice?“ zeptal se Sol Sajin.

„Pak budeme muset dlouho cestovat… anebo znovu vstoupit do nulového prostoru, ale bez diagramu, který nám předtím připravili na Zemi. To by bylo zlé, ale já věřím výpočtům z naší planety i našim astronavigátorům. Ani jeden z nich nenavádí paprskový hvězdolet poprvé,“ řekl klidně Div Simbel.

Čedi Daan spustila nohy opatrně na elastickou podlahu.

„Jak se cítíte, Čedi?“ zeptal se starostlivě Grif. „Neměl bych zavolat Evizu? Přece jen to bylo riskantní, vystavit vás takové zkoušce. Ale spoléhal jsem na důkladný trénink celé naší posádky.“ „A nezmýlil jste se!“ Čedi se vzpřímila, přemáhajíc vší silou slabost v nohou a mžitky před očima.

T ři piloti hvězdného korábu se po sobě uznale podívali.

Dívka odpovídá tak, jako by pro ni bylo docela obyčejnou věcí ztratit dvakrát za sebou vědomí během tak krátké doby.

Čedi postřehla šibalský záblesk v tmavých očích Sola Sajina.

„Proč se nestaráte o Fai Rodis? Octla se také poprvé v nulovém prostoru.“

,O Fai nemusil mít nikdo obavy,“ Grif snížil hlas.“Nejen že už řídila vykopávky na vzdálených planetách, ale prošla i všemi deseti infernálními stupni.“ Čedi zrůžověla v návalu smíšených pocitů. Když odcházela do své kabiny, vrhla na Fai Rodis kradmý pohled.