Lidové nakladatelství

Přeložil Ivo Král, 1979

Mnohdy se nejen vědci, ale i docela obyčejní lidé diví, proč kosmické expedice — když už si (kdovíproč) zvolily za svůj cíl Zemi — nepřistávají někde v Tichém oceánu nebo poušti Takla — makan. Nezasvěcenci ironicky nadhazují pošetilou otázku, proč nepřistávají třeba u Ósaky nebo Golčova Jeníkova? Proč k událostem, jež se dosud nepodařilo zcela objasnit ani vědě, dochází právě u Guslaru Velikého?

Tímto problémem si lámou hlavu nejen nesčetní renomovaní vědci a amatérští astronomové, ale diskutovalo se o něm i na sympoziu v Addis Abebě, a dokonce se o tom vedl vášnivý spor na stránkách Literárního měsíčníku.

Nedávno vystoupil s novou hypotézou akademik Spičkin. Při sledování oběžných drah meteorologických družic dospěl k závěru, že Guslar Veliký leží na vrcholu jakési vypoukliny bublinoidního tvaru, jež není na Zemi pozorovatelná. Zato je zcela zřetelná při pohledu ze systémů sousedních hvězd. Tuto vypouklinu však nelze v žádném případě zaměňovat s kopci či dokonce horskými masívy nebo jinými geologickými útvary, neboť v okolí Guslaru Velikého nic podobného neexistuje.

Město Guslar Veliký leží v rovině.

Je obklopeno jednak kolchozními poli a jednak hustými lesy. Řeky v okolí Guslaru Velikého se od ostatních liší čistotou vody a pomalým tokem.

Na jaře zatopí značnou část území povodně, a když po dost dlouhé době opadnou, zanechávají na zpustošených březích vyvrácené stromy. V zimě odříznou několikametrové závěje Guslar Veliký od ostatních vesnic. V létě je zde naopak jakžtakž snesitelné horko a časté bouře. Zato podzim je tu laskavý a zářivě barevný. Koncem října se pravidelně dostaví plískanice.

V roce 1876 zde pamětníci pozorovali severní záři a třicet let před tím dokonce trojité slunce. Nejnižší teplota tu poklesla na minus čtyřicet osm stupňů (18. ledna 1923).