„Ale ne! Já myslím ty, co se vraceli. Čeho se vlastně tak polekali? Kdyby to byla jen ta dopravní značka, tak se spíš naštvou, ale tihle byli přímo poděšení.“

„Nějaké chuligánství! To je přece jasné,“ trvala na svém babka Ložkinová.

„Jenže značka tam stojí, já o ní nic nevím a za zatáčkou hřmotí všelijaké stavební stroje. Tak jsem ještě pár kroků popošel… Se vší opatrností, samozřejmě. A co nevidím! Přes silnici zátaras! Tedy závora s nápisem ‘Průjezd zakázán’. A hned za závorou řádí bagr nebo buldozer, či co to vlastně bylo. Alespoň to jako buldozer vypadalo. No a na tom buldozeru… já vím, vy mi to nebudete věřit, ale na tom buldozeru seděl mimozemšťan. Přímo z kosmu. A představte si, že měl čtyři ruce a tři oči.“

„Hele, hele!“ mírnil Udalova Pogosjan.

„Valjo! Stydne ti večeře,“ volala Kacova žena.

„Počkej,“ houkl Kac. „Já si to doposlechnu a hned jsem tam.“

„Co se to tam děje?“ ptala se Kacova žena babky Ložkinové přes celý dvůr. „Volám toho mýho k večeři a on nejde. Nestalo se něco?“

„Zase nějaké chuligánství,“ překřikovala babka Udalova, který opět pokračoval:

„Na hlavě měl průzračnou přilbu, jako mají kosmonauti. Trčely mu z ní všelijaké dráty a antény a kombinézu měl celou oranžovou. Když mě uviděl, ani nemrknul, zhasnul motor a seskočil. Koukám — a on vám měl tři nohy. Fakt! Na každé jinou botu. To mě tak šokovalo, že jsem pozdravil. A on na to klidně: Buďte zdráv!“

„Hele, hele!“ ozval se zase Pogosjan a obrátil se k ostatním: „On prý řekl buďte zdráv. Samozřejmě kosmický jazykem, který Kornelius, jak by ne, ovládá.“

„No ovšem. Od dětství. To nevíte?“ přisolil si Saša Grubner, který nechal baladu baladou a vystrčil se z okna, aby mu nic neuteklo.

„Houby!“ ohradil se Udalov. „On to řekl rusky.“

„A co ty na to?“ vyzvídal Vasil Vasiljevič.

„Coby? Se vší rozhodností jsem se ho zeptal, kdo mu dal příkaz opravovat silnici.“