„Ano. Co si o tom myslíte?“

„Nó-ó… máte hezké a pravidelné litery, to musím říci,“ přikývl Mikuláš. „Ale pořád nechápu, co je na tom nového. A tady máte chybu ve slově Melasového, chybí vám tam e. Budete to muset celé vyřezat znovu, jestli nechcete, aby se vám lidé smáli.“

„Ukažte?“ řekl Dobrohor. Pak strčil do jednoho ze svých kolegů.

„Dej mi třícicerovou mínusku e, Caslone

Dobrohor vzal do ruky klíč a nástroj vzdáleně podobný ševcovskému sídlu, vylezl na rám lisu, naklonil se dovnitř a chvilku něco kutil v šeru uvnitř stroje.

„Musíte mít ale skutečně skvělé rytce, když dokážou vyřezat písmo tak pravidelné a rovné,“ promlouval zatím Mikuláš k jeho zádům. Teď skoro litoval, že trpaslíka na chybu upozornil. On by si jí pravděpodobně stejně málokdo všiml. Lidé v Ankh-Morporku považovali přesný přepis slov za něco, co je vlastně jakási nástavba navíc. Brali ho stejně jako interpunkci, je jedno, jak a kam to napíšete, hlavně, že to tam je.

Trpaslík ukončil svou tajuplnou činnost, ať už to bylo cokoliv, poklepal polštářkem natřeným barvou na něco ve stroji a slezl na zem.

„Víte… ono na tom přesném přepisu — dummp — ani tak moc nezáleží,“ řekl Mikuláš.

Dobrohor znovu otevřel lis a podal mu beze slova vlhký arch papíru.

Mikuláš si ho přečetl.

Chybějící „e“ bylo na svém místě.

„Jak jste-?“ začal.

„Tohle je… jistý, skoro magický způsob, jak rychle získat větší množství kopií nějakého textu,“ sdělil mu Dobrohor. U lokte se mu zjevil další trpaslík a v rukou držel větší kovový obdélník. Rám byl plný droboučkých kovových písmenek, která byla zrcadlově obrácena. Dobrohor vzal obdélník do rukou a obdařil Mikuláše širokým úsměvem.

„Chtěl byste v tom udělat nějaké opravy, než to začneme tisknout? Stačí říct. Budou vám stačit dva tři tucty?“

„Páni…“ vydechl Mikuláš. „Tak tohle je tisk, nebo se mýlím?“