Kerk klesl do křesla, které pod jeho vahou hrozivě zaskřípalo, a z jedné kapsy vydoloval obálku. Rychle prolistoval její obsah a na stůl hodil hrst zářících galaktických směnek. Jason na ně letmo pohlédl — pak se náhle posadil rovně.

„Co to je… padělky?” zeptal se, když zvedl jednu ze směnek proti světlu.

„Jsou docela v pořádku,” ujistil ho Kerk. „Vyzvedl jsem je v bance. Přesně dvacet sedm směnek — neboli dvacet sedm miliónů kreditů. Chci, abyste je použil ke hře, až půjdete dnes večer do kasina. Hrajte s nimi a vyhrajte.”

Směnky skutečně vypadaly jako pravé — a daly se ověřit. Jason po nich zamyšleně přejížděl prsty a v duchu odhadoval, co je jeho protějšek zač.

„Nevím, co máte za lubem,” řekl, „ale uvědomujete si, že vám nemohu dát žádnou záruku? Hraju — ale ne vždy vyhrávám.”

„Hrajete — a vyhráváte, když chcete,” připomenul mu Kerk. „To jsme si pečlivě prověřili, než jsem se za vámi vypravil.”

„Jestliže tím chcete říct, že podvádím…” Jason znovu rozumově zkrotil svoje podráždění a držel je na uzdě. Nemělo význam se rozčilovat.

Aniž dal najevo, že si všiml, jak v Jasonovi vzrůstá hněv, Kerk pokračoval stejným tónem. „Možná, že tomu neříkáte podvádění, ale mně je to, upřímně řečeno, jedno. Pro mě za mě byste mohl mít rukávy vycpané esy a v prstech elektromagnety. Pokud vyhrajete. Nejsem tady proto, abych s vámi probíral otázky morálky. Řekl jsem, že mám jistý návrh.

Ty peníze stály hodně dřiny — ale stále jich není dost. Abych byl konkrétní, potřebujeme tři miliardy kreditů. Jediná možnost, jak k takové sumě přijít, je hazardní hra. S těmito dvaceti sedmi milióny jako vkladem.”

„A co z toho budu mít já?” Jason tu otázku položil s naprostým klidem, jako by na té fantastické nabídce nebylo vůbec nic nenormálního.

„Můžete si ponechat vše, co přesáhne tři miliardy, to je snad spravedlivé. Vy totiž neriskujete svoje peníze, ale máte možnost získat jich tolik, aby vám vydržely celý život, jestliže vyhrajete.”