Jediné porušení chronologie v románu spočívá v tom, že vytvoření sochy Afrodíty Mélské (z Milétu) kladu do konce čtvrtého století př. n. l. Podle tradice vznikla ve 2. nebo 3. století, avšak přesnou dataci dosud postrádáme. Některé překvapující nálezy, dřívějším historikům neznámé, považuji pouze za první svědectví nesmírných spekulativních objevů starých civilizací. Stroj na vypočítávání oběžných drah planet skutečně existuje; křišťálové, přesně broušené čočky byly nalezeny v Mezopotámii a dokonce v Tróji; měření času u Indů, úspěchy lékařství, astronomie a psychofyziologie jsou známy z historických svědectví i ze starověkých filozofických knih.

Nejstarší svatyně Velké matky a k ní patřící předměty — zrcadla ze sopečného skla, sošky a fresky — jsem popsal podle nejnovějších objevů neolitických měst ve Střední Anatolii: Matalu-Hüjüku, Čachilary, Ališar-Hüjüku, která vznikla v desátém až sedmém tisíciletí př. n. 1. a možná ještě dříve. Chrám v Hierápoli připomínají starověcí autoři nejednou.

Některé epizody románu mohou čtenářům připadat neuvěřitelné, například obřad políbení hada. Avšak můj popis je zcela dokumentární. V třicátých letech našeho století natočil tento obřad v severní Barmě známý filmař a cestovatel Armand Denis.

Také vytrvalost a zdraví helénských a makedonských vojáků jsou pro naše moderní chápání neuvěřitelné. Stačí se podívat na sochy Doryfora, Apoxyomena, Diskobola, takzvaného „Diadocha“ (jinak „Helénského prince“) nebo připomenout vzdálenosti, které překonala makedonská pěchota nepřetržitým pochodem. Občas lze slyšet názor, že maratónský posel, Sparťan z vojska krále Leonida, klesl k zemi mrtev, když uběhl maratónskou vzdálenost, zatímco naši sportovci uběhnou víc a jsou živi a zdrávi. Sportovní znalci však zapomínají, že onen jinoch běžel svou „disciplínu“ v plné zbroji a po celodenním boji muže proti muži, v kterém obstát bylo už samo o sobě hrdinství. A den předtím, jak dosvědčují antické prameny, „zaběhl“ z Athén do Sparty a pak zase nazpět, tj. uběhl přibližně dvě stě kilometrů!