Jenže tady byly jisté potíže. Autor spisku, který právě studovala, velký mistr Lobsang Kol-Ike, žil, jak se zdálo podle adresy, v Ankh-Morporku. To jí ovšem nepřipadalo jako to správné sídlo kosmické moudrosti. A kromě toho, na lístku sice bylo mnoho moudrých úvah o tom, proč by Cesta neměla být zneužívána k útoku, ale naopak jen k míru a hledání kosmické moudrosti, ale ty všechny byly vytištěny velmi malým písmem mezi nadšenými kresbami lidí, kteří se tloukli cepy na obilí a křičeli při tom „Hai!“. V dalších lekcích se pak mohl člověk naučit, jak přerazit holou rukou cihlu, přejít bosou nohou po žhavém uhlí a jiné kosmické moudrosti.

Magráta si pomyslela, že Ninja je moc hezké jméno pro děvče.

Znovu na sebe upřela pohled do zrcadla.Ozvalo se zaklepání na dveře. Magráta šla a otevřela.

Pytlák Říha, který stál na prahu, spěšně o krok ustoupil. Už tak se třásl jako osika. Lesem mu totiž nějakou chvíli táhl v patách hladový vlk.

„Ehm,“ začal. Pak se naklonil kupředu a strach v jeho obličeji nahradila zvědavá účast. „Udělala jste si něco na hlavě, slečno?“

Nechápavě se na něho podívala. Pak se jí rozbřesklo. Zvedla ruku a stáhla si šátek se vzorkem chryzantém, kterým měla ovázáno čelo a bez nějž je téměř nemožné hledat kosmickou moudrost tak, že vyvrátíme protivníkovi loket o 360 stupňů.

„To nic,“ odpověděla. „Co byste potřeboval?“

„Nesu vám balíček,“ oznámil jí Říha a podal jí ho.

Balíček byl asi šedesát centimetrů dlouhý a velmi tenký.

„Je u něj nějaký psaní,“ napovídal Magrátě Říha. Když otevírala dopis, přešlápl několikrát netrpělivě z nohy na nohu a pak se jí pokusil nahlédnout přes rameno.

„To je soukromé,“ řekla Magráta.

„Vážně?“ zavrtěl hlavou Říha a natáhl krk.

„Vážně!“

„Bylo mi řečeno, že dostanu za doručení nějakej šesťák,“ prohlásil pytlák. Magráta našla v peněžence drobné.