Byl to obličej ženy zvyklé udílet příkazy. Desideráta nebyla ten typ, který by udílel příkazy. Ve skutečnosti spíše naopak.

Žena řekla: „Ty umíráš, Desideráto.“

„Ano, to je pravda.“

„Zestárla jsi. Byla jsi svým způsobem vždycky stará. Tvá síla je téměř ta tam.“

„Ani to nepopírám, Lilith,“ souhlasila Desideráta.

„Takže ona teď přijde o tvou ochranu.“

„Obávám se, že máš pravdu,“ přisvědčila pomalu Desideráta.

„Takže teď už je to jen mezi mnou a tou zlou ženskou z močálu. A já vyhraju.“

„Obávám se, že už to tak vypadá.“

„Měla sis najít nějakou zástupkyni.“

„Na to jsem nikdy neměla čas. Já moc neumím plánovat dopředu, vždyť víš.“

Tvář v zrcadle se zvětšila, jako kdyby žena na své straně přistoupila blíže ke sklu.

„Prohrálas, Desideráto Dutá.“

„Tak už to na světě chodí.“ Desideráta poněkud nejistě vstala a zvedla kus látky.

Zdálo se, že postavu v zrcadle začíná situace popouzet. Jasně cítila, že lidé, kteří prohráli, by měli vypadat zlomeně, a ne jako když se právě skvěle baví na vaše konto.

„Nechápeš snad, co to znamená prohrát?“

„No, někteří lidé v tom mají dokonale jasno,“ řekla Desideráta. „Sbohem, milady.“ Zakryla zrcadlo látkou.

Zpoza závěsu se ozvalo jen vzteklé nadechnutí a pak se kolem rozhostilo ticho.

Desideráta chvíli stála ztracená v myšlenkách.

Pak zvedla hlavu a řekla: „Právě se začala vařit voda. Neměl byste chuť na šálek čaje?“

NE, DĚKUJI VÁM, ozval se hlas přímo za ní.

„Čekáte dlouho?“

celou věčnost.

„Ale nezdržuju vás, viďte?“

JE TO KLIDNÁ NOC.

„Právě si vařím poslední šálek čaje. Myslím, že tam někde zbyla ještě jedna sušenka.“ NE, DĚKUJI.

„No, kdybyste náhodou dostal chuť něco zakousnout, je v tom hrnku na krbu. To je pravý klačský porcelán, věřil byste? Vyrobený pravým klačským řemeslníkem. Z Klače,“ dodala.