Z jeho vědeckých objevů mělo užitek jen několik málo chudáků. Chtěl totiž už od počátku zařídit svůj podnik přepychově, ale neměl na to sám dosti prostředků, a tak mu nezbylo nic než se uchýlit k půjčkám. Aby přesvědčil své věřitele, že investují svůj kapitál do spolehlivého podniku, musel svou práci na několika případech demonstrovat. Našel si tedy mrzáky mezi chudinou, některým z nich musel za právo provést s nimi experiment zaplatit. Téměř před očima kapitalistů, k nimž se obrátil o výpomoc, pak provedl několik zázračných proměn: libovolně zvětšoval a zmenšoval růst, měnil mrzáky v normální lidi, s úspěchem odstraňoval nadměrnou hubenost nebo tloušťku. To poslední budoucí věřitele obzvlášť ohromilo. Cožpak není tloušťka u milionářů téměř chorobou z povolání? Mají sedavý život, vydatnou stravu… Ano, Zorn odhalil zlatý důl. A kapitalisté projevili přání účastnit se jeho podniku. Jiní mu zase navrhovali organizaci akciové společnosti na výrobu a prodej léčivých preparátů, které vynalezl. Ale Zorn byl sám výborný obchodník. Nač potřebuje společníky, proč by se měl dělit s druhými, když může všechen zisk ze svého podniku shrábnout sám? A tak před akciovou společností dal přednost úvěru s vysokými úroky. A neudělal chybu. Za několik let zaplatil dluhy a nyní už rozmnožoval svůj kapitál.

Hned na začátku vsázel na pacienty z milionářských kruhů. A když zařizoval své sanatorium, sledoval hlavně dva cíle: za prvé tady musí jeho bohatí pacienti najít všechno pohodlí a přepych, ke kterým přivykli, a za druhé musí léčení napomáhat samo prostředí, blahodárné kalifornské klima a dovednost zahradníků. Každý pacient dostával k disposici zvláštní domek nebo vilu se vším služebnictvem a zvláštními výbornými kuchaři — podle toho, kolik mohl zaplatit. Pacienti měli co nejméně pociťovat, že jsou na léčení. Pravda, každého nového pacienta Zorn pečlivě vyšetřil, a když určil diagnosu, nevyrušoval ho příliš a nezval do svého kabinetu častěji než jednou za tři dny.