Jako všude vyvolal i v kanceláři Prestův příchod senzaci. Ozval se smích. Odevšad vyhlíželi zvědavé, rozesmáté tváře.

Dívka v bílém plášti prudce zrudla, měla co dělat, aby nepropukla v smích. Obdržela šek na velikou částku, představující celé jmění, a nezvykle rychle vyřídila všechny formality.

Presto dostal k disposici jednu z nejlepších vil.

Tonio neměl tušení, jaká bouře se zvedla v kanceláři po jeho odchodu. Všichni přerušili práci, vyskočili ze svých míst a rozčileně posuzovali neobyčejnou událost. Tonio Presto, jedinečný mrzák, jakému se nikdo na světě nemůže rovnat, miláček obecenstva, se rozhodl změnit svůj zevnějšek! To je učiněná svatokrádež. Nikdo se už nesmál. Všichni byli udiveni, ohromeni, roztrpčeni. Celá Amerika, celý svět filmových diváků ještě neví, jaké hrozné neštěstí se na ně valí. Připravit milióny diváků o zbožňovaného filmového hrdinu!

To je zločin! Presto nemá právo dělat něco takového! Patří všem! Úřednice, která Presta přijímala, byla jednou z jeho bezpočetných ctitelek, a dostala hysterický záchvat, jako by byla vlastníma rukama podepsala rozsudek smrti. Mladý účetní pronesl celý proslov. Navrhoval rozeslat do redakcí největších novin telegramy o šíleném Prestově záměru, zburcovat celou americkou veřejnost, zabránit hroznému neštěstí, dokud je čas. Mnozí úředníci jeho návrh podporovali.