V ampliónech lodi se ozval Mut Angův hlas, který prozrazoval jeho vzrušení:

„Poslouchejte všichni! Proti nám letí cizí loď! Odbočujeme ze směru a zahajujeme spěšné brždění. Přerušit všechny práce! Spěšné brždění! Všichni na místa podle přistávací dislokace!“

Nebylo možno ztrácet ani vteřinu. Letěla-li loď proti nim přibližně stejnou rychlostí jako „Tellur“, byla rychlost jejich přibližování blízká rychlosti světla, činila dvě stě devadesát pět tisíc kilometrů za vteřinu. Lokátor dával lidem k dispozici několik vteřin. Zatímco Mut Ang mluvil do mikrofonu, Tej Eron zašeptal cosi Karimu. Napětím bledý mladík mu rozuměl už v půli slova a provedl na pultu lokátoru jakési manipulace.

„Skvěle!“ vykřikl velitel, když viděl, jak na kontrolní obrazovce paprsek oběhl šíp, ohnul jej vlevo, zpátky a svinul se ve spirálu.

Neuplynulo víc než deset vteřin. Na obrazovce se mihl šípovitý světelný obrys, zahnul k pravé straně černého kruhu a okamžitě se stočil do spirály. Úlevné vydechnutí, téměř zasténání se vydralo současně všem lidem na ústředním stanovišti. Ti neznámí, kteří jim letěli vstříc z tajemných hlubin kosmického prostoru, pochopili! V poslední chvíli!

Rozezněly se poplašné zvonky. Teď už nikoli paprsek cizího lokátoru, ale pevný trup lodi se objevil na hlavní obrazovce. Tej Eron bleskovým pohybem vypjal robota řídícího loď a sám dal „Telluru“ minimální úchylku vlevo. Zvonění zmlklo, černé jezera obrazovky pohaslo. Lidé sotva stačili postřehnout světelnou čáru, která se mihla přes výhledový lokátor na pravém boku. Lodi se rozešly nepředstavitelnou rychlostí a zmizely v nekonečné dálavě.

Uplyne několik dní, než se znovu sejdou. Okamžik však nebyl promarněn. Oba hvězdolety zabrzdí, obrátí a rychlostí vypočítanou přesnými stroji se znovu přiblíží k místu setkání.

„Poslouchejte všichni! Začínáme spěšné brždění! Vydejte signály k pohotovosti podle úseků!“ říkal do mikrofonu Mut Ang.