„To znamená, bude-li jejich podoba nám velmi vzdálená, nebudou se nám zdát oškliví? A co když jsou takoví jako my, ale mají rohy a choboty?“ nevzdával se Tej.

„Myslící bytost rohy nepotřebuje a nikdy je mít nebude. Nos může být protažen na způsob chobotu, ačkoli jsou-li ruce, a bez těch člověk nemůže existovat, je i chobot zbytečný. To by byl výjimečný případ, mimořádná podmínka stavby myslící bytosti. Ale všechno, co se vytváří historicky v důsledku přirozeného výběru, stává se zákonitostí, určitým průměrem z mnoha odchylek. A právě zde vystupuje v plném světle všestranná účelnost. Proto neočekávám v cizím hvězdoletu obludy s rohy a ohony — ty tam nebudou! Pouze nižší formy života jsou velmi různorodé; čím vyšší formy, tím více se život podobá našim formám pozemským. Paleontologie nám ukazuje, do jakého pevného rámce vtiskl evoluční vývoj vyšší organismy — vzpomeňte si na stovky případů naprosté shody u vyšších obratlovců z naprosto různých podskupin: vačnatců a placentálních.“

„Zvítězila jste,“ doznal Tej Eron a s hrdostí na svou přítelkyni se rozhlédl po přítomných.

Neočekávaně vystoupil s námitkami Kari Ram, zčervenalý mladickými rozpaky. Říkal, že cizí bytosti, i kdyby měly zcela lidskou a krásnou tělesnou schránku, mohly by nám být nekonečně vzdáleny rozumem, svými představami o světě a o životě. A budou-li tak odlišní, mohou se snadno stát krutými a hroznými nepřáteli.

Tu se na obranu Afry postavil Mut Ang.

„Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel,“ řekl velitel, „a pochopil jsem, že na nejvyšším stupni vývoje nemůže existovat nepochopení mezi myslícími bytostmi. Myšlení člověka a jeho úsudek odrážejí zákony logického vývoje okolního světa, všeho kosmu. V tomto smyslu je člověk mikrokosmem. Myšlení se řídí zákony vesmíru, které jsou všude stejné. Myšlenka, ať se objeví kdekoli, bude mít za základ matematickou a dialektickou logiku. Nemůže existovat nějaké jiné, odlišné myšlení, protože nemůže existovat člověk mimo společnost a přírodu.“