Nohy člověka nejsou vhodné k neustálému běhu po tvrdé, tím méně kluzké půdě, a přesto mu poskytují možnost dlouhého a rychlého pohybu, pomáhají mu lézt na stromy a po skalách. A lidská ruka — to je nejuniverzálnější orgán, může vykonávat milióny prací a vlastně to byla právě ona, kdo z primitivního zvířete učinila člověka.

Člověk se již na raném stupni svého formování vyvinul jako univerzální organismus přizpůsobený nejrůznějším podmínkám. Při přechodu ke společenskému životu se tato mnohostrannost lidského organismu ještě zvětšila a rozrůznila jako celá jeho činnost. A krása člověka ve srovnání se všemi ostatními nejúčelněji vyvinutými zvířaty — tu způsobuje kromě dokonalosti také ještě univerzálnost poslání, posílená a vybroušená duševní činností, výchovou ducha.

„Myslící bytost z jiného světa, dosáhla-li kosmu, je jistě rovněž vysoce dokonalá, univerzální a tedy krásná. Žádné myslící zrůdy, nějací houbovití lidé nebo lidé-chobotnice nemohou existovat! Nevím, jak to vypadá ve skutečnosti, setkáme-li se se shodnými nebo s krásou v nějakém jiném smyslu, ale je to nevyhnutelné!“ skončila svou řeč Afra Devi.

„Mně se teorie líbí,“ přidal se k ní Tej Eron, „jenže…“

„Já vím,“ přerušila ho Afra Devi. „Dokonce nepatrné odchylky od obvyklé podoby vytvářejí zrůdnost, a tady je pravděpodobnost odchylek příliš velká. Vždyť nepatrné odchylky formy, vyvolané úrazem, jako třeba chybějící nos, víčka nebo rty na lidské tváři, považujeme za ošklivé, ovšem jsou pro nás hrozné právě tím, že k nim došlo na obecně lidském základě. Tlama koně nebo psa se velmi výrazně liší od tváře člověka, ale přesto není zrůdná, nýbrž dokonce krásná. Je tomu tak proto, že je v ní krása účelnosti, kdežto ve zraněné lidské tváři je harmonie porušena.“