„… jeg kan ikke forstĺ…Pyrrus, kan dig hřr mig…?”

„To není problém,” prohlásil Jason a sáhl po mikrofonu. „Mluví novoďansky — tak se mluví na většině planet v oblasti Polaris.” Palcem přepnul spínač.

„Pyrrus til rumfartskib, přepínám,” řekl a zapnul příjem. Odpověď zazněla ve stejném jazyce.

„Žádám o povolení přistát. Jaké jsou vaše souřadnice?”

„Nepovoluji, a vřele vám doporučuji, abyste si našel zdravější planetu.”

„To není možné, jelikož mám vzkaz pro Jasona dinAlta, který se podle mých informací nachází právě zde.”

Jason se zahleděl na praskající reproduktor s probuzeným zájmem. „Vaše informace jsou správné — Jason dinAlt je u mikrofonu. Co je to za vzkaz?”

„Nemohu jej předat veřejným komunikačním prostředkem. Přistanu podle vašeho radiosignálu. Dáte mi pokyny?”

„Copak si neuvědomujete, že pravděpodobně pácháte sebevraždu? Tohle je pro život nejnebezpečnější planeta v galaxii a všechny životní formy, od baktérií až po pařátové jestřáby — kteří jsou tak velcí jako loď, v níž létáte — jsou pro člověka pohromou. Teď tady máme zrovna příměří, ale pro člověka z jiného světa, jako jste vy, znamená jistou smrt. Slyšíte mě?”

Odpověď nezazněla. Jason pokrčil rameny a pohlédl na naváděcí radar.

„No, jde o váš život. Ale než vydechnete naposled, neříkejte, že jsem vás nevaroval. Navedu vás — ale jen v případě, že budete souhlasit s tím, že loď neopustíte. Přijdu za vámi — tak budete mít padesátiprocentní naději, že se při dekontaminačním cyklu ve vašem vstupním uzávěru místní mikroskopický život zničí.”

„To zní přijatelně,” ozvalo se na souhlas, „protože po smrti netoužím — jen chci doručit vzkaz.”

Jason navedl loď na přistání a pak se díval, jak se vynořuje z nízkých mraků a váhavě nadnáší, aby nakonec se skřípavým třeskotem, zádí napřed, prudce přistála. Většinu nárazu zachytily tlumiče, ale nosný rám se prohnul, takže loď zůstala stát nakloněna v nápadném úhlu.