„To bylo teda přistání,” zabručel opovržlivě radista a odvrátil se. Opět se věnoval svým kontrolkám — cizinec ho nezajímal. Pyrranům je normální zvědavost cizí.

Jason představoval naprostý opak — zvědavost ho přivedla na Pyrrus, vtáhla do planetárního boje a téměř zabila. A nyní ho přitahovala k lodi. Chvíli váhal, když si uvědomil, že radista jeho rozmluvě s cizím pilotem nerozuměl a nemohl tedy vědět, že chce vstoupit na loď.

„Dokážu se o sebe postarat sám,” řekl si se smíchem, a když pozvedl ruku, z mechanického pouzdra, upevněného řemínky ke spodní části zápěstí, vylétla pistole a prudce mu narazila do dlaně. Ukazováček měl již ohnutý, a když do něho narazila nekrytá spouš, práskl výstřel a rozmetal vzdálený šípkový plevel, na který pistole mířila.

Byl dobrý a věděl to. Nikdy se sice nevyrovná rodilému Pyrranovi, narozenému a vychovanému na této smrtelně nebezpečné planetě s dvojnásobnou gravitací, ale je rychlejší a nebezpečnější, než by nějaký mimozemec snad mohl kdy být. Zvládne každou problémovou situaci, do které by se mohl dostat — a něco takového nyní očekával. V minulosti měl mnohokrát zcela odlišný názor než policejní a jiné vládní orgány na různých planetách, i když se nemohl rozpomenout na žádný z nich, který by si dal tu práci a poslal mezihvězdným prostorem policisty, aby ho zatkli.

Proč sem ta loď přiletěla?

Na zádi měla imatrikulační kód — a nějaký povědomý heraldický symbol. Kde jenom ten znak viděl?

Z úvah ho vytrhly otevírající se vnější dvířka přetlakového uzávěru — vstoupil jimi do lodě. Jakmile za ním dvířka zapadla, zavřel oči a superzvukový a ultrafialový dekontaminační cyklus se činil, seč mohl, aby zlikvidoval různé drobnější životní formy, které přinesl s sebou v šatech. Po chvíli cyklus skončil, a když se vnitřní dvířka začala otvírat, přitiskl se k ním, připraven jimi proskočit, jakmile se otevřou dostatečně široko. Kdyby mělo dojít k nějakému překvapení, chtěl, aby bylo na jeho straně.