Odebral jsem se do koupelny, tak hroznou jsem měl žízeň. Vzpomněl jsem si na přesolený salát na banketu, vlastně spíš na té svačince k stání, a potom jsem si zas pro změnu představil pány J. W., H. C. M., M. W. a jiné své nejhorší nepřátele. Musel jsem konstatovat, že kromě chuti srdečně jim stisknout ruku, vroucně je obejmout a vyměnit s nimi několik bratrských slov jsem žádné jiné emoce nepocítil. To už bylo skutečně znepokojující. Strnul jsem s rukou na niklovém vodovodním kohoutku, v druhé ruce prázdnou sklenici. Pomalu jsem do sklenice natočil vodu a podivně, křečovitě se zašklebil — viděl jsem ten zápas vlastních rysů v zrcadle. A pak jsem vodu vylil.

Voda z vodovodu. Ano. Ty změny ve mně nastaly ve chvíli kdy jsem ji vypil! Něco v ní musí být! Jed? Neslyšel jsem ještě o jedu, který by Ale počkat! Jsem přece stálý abonent vědeckého tisku.V poslední době se v Science News objevily zmínky o nových psychotropních prostředcích ze skupiny takzvaných benignátor ů (konej šidel), které zotročují mysl bezpředmětnou radostí a pohodou. No ovšem! V duchu jsem ten článeček viděl před sebou. Hedonidol, benefaktorin, emphatian, euforasol, felicitol, altruisan, bonokaresin a celá řada derivátů! Nahrazením hydroxylových skupin amidovými se současně z týchž základů syntetizoval furiasol, lyssin, sadistizin, flagellin, agresium, frustrandol, amokolin a ještě mnoho jiných rozvzteklujících preparátů takzvané bijologické skupiny (vyvolávala totiž sklon k bití a trýznění okolí, jak mrtvého, tak živého, přičemž prim prý měly kopandol a fackolin).

Mé úvahy byly přerušeny zazvoněním telefonu a současně se rozsvítil světlo. Hlas hotelového recepčního se pokorně a pateticky omlouval za havárii, která už byla odstraněna. Otevřel jsem dveře na chodbu, abych pokoj vyvětral. Pořád ještě jsem byl omámen touhou prokazovat dobrodiní a laskat. Zamkl jsem dveře, posadil se doprostřed pokoje a jak se zmáhat sama sebe. Jaký byl v tu chvíli můj stav, dá se těžko popsat.