Když šest číšníků přineslo dort, už jsem při pohledu na ten nejneslušnější pokrm světa nemohl pochybovat o tom, že jsem si spletl sál a omylem se dostal na banket Osvobozené literatury. Pod záminkou, že se mi ztratila sekretářka, jsem se honem vytratil a sjel o patro níž, abych si vy dýchl ve správném sále. Purpurová síň (a ne Růžová, do níž jsem se dostal) už byla plná. Zklamání, jaké ve mně vzbudila skromnost našeho banketu, jsem se snažil skrýt, jak jsem jen dovedl. Jídlo bylo jen studené a k stání. Aby lidem ztížili konzumaci, odnesli z obrovského sálu všechny židle a křesla, takže bylo nezbytné dát průchod obratnosti, natrénované za jiných podobných okolností, a to zejména proto, že kolem mís s vydatnějším obsahem byla značná tlačenice. Seňor Cuilione, zástupce kostarikánské sekce Futurologické společnosti, s okouzlujícím úsměvem vysvětloval, že lukulské hody by zde byly nemístné, jestliže uvážíme, že námětem porad je mimo jiné hladová pohroma, která lidstvu hrozí. Našli se přirozeně i skeptici, kteří tvrdili, že Společnosti byla seškrtána dotace a že jedině tak si lze vysvětlit onu drastickou šetrnost. Novináři, z titulu své profese donucení k odříkání, chodili od jednoho hosta k druhému a dělali malá interview s kapacitami v oblasti zahraniční prognostiky. Místo velvyslance USA se objevil pouze třetí tajemník velvyslanectví s masivní ochranou, ve smokingu, on jediný, jelikož neprůstřelná vesta se těžko dá skrýt pod pyžamem. Slyšel jsem, že hosté z města byli v hale podrobeni osobní prohlídce a že už tam leží pěkná halda nalezených zbraní. První pracovní porada byla stanovena až na pátou hodinu, a tak jsme měli dost času si odpočinout. Proto jsem jel do svého pokoje ve stém patře. Měl jsem po těch přesolených salátech pekelnou žízeň, a protože bar mého poschodí tvrdě okupovali opozičníci a dynamitníci se svými dívkami a já už měl dost jednoho rozhovoru s vousatým papistou (vlastně spíš antipapistou), spokojil jsem se se sklenicí vody z vodovodu.