Expedice ze souhvězdí Cefea mohla pořídit jen několik snímků, z nichž se dá soudit, že Tormanťané jsou zcela podobní lidem, kteří před mnoha staletími uskutečnili svůj zoufalý pokus.

Koeficient bipolární pravděpodobnosti činí 0,4. Mozek Celkové Rozvahy vykazuje na všech obvodech,ano’ s vysokým indexem. Akademie Hoře a Radosti se vyslovila také pro uskutečnění expedice.“

Vel Cheg opustil tribunu a jeho místo zaujal předseda Rady.

„Po předchozích argumentech nemá už Rada co řešit.

Podřizujeme se mínění planety!“

Sál odpověděl na předsedova slova záplavou zelených světel. Předseda pokračoval:

„Rada okamžitě začne s organizačními pracemi. Nejdůležitější a nejzávažnější bude výběr astronautů. Temný Plamen je náš druhý paprskový hvězdolet. Není velký a nemůžeme poslat tolik lidí, kolik by bylo třeba. Hvězdolet bude řídit osm lidí, z nichž nikdo nemůže být vystřídán, kromě navigátorů. Pět lidí navíc včetně velitele výpravy je maximum, jež může kosmické plavidlo pojmout, aniž by se v něm lidé nesnesitelně tísnili. Musíme s lítostí přiznat, že naše paprskové hvězdolety jsou zatím jen pokusné stroje a lidé, kteří je řídí, jsou vlastně průzkumníky nejnebezpečnějšího způsobu pohybu v kosmickém prostoru. Každý let, zejména do neznámých oblastí vesmíru, je spojen se smrtelným rizikem jako kdysi…“

V jedné z horních řad v sále zablikalo třikrát rudé světlo.

Zvedl se mladý muž v širokém bílém plášti.

„Je třeba zdůrazňovat nebezpečí? Naskýtá se přece možnost spojit se s bytostmi, které jsou součástí lidstva, vrženou náhodně do nekonečných dálek od rodné planety!“

Předseda potřásl hlavou.

„Vrátil jste se z Jupitera, a proto neznáte podrobnosti z celoplanetární diskuse. Jsou-li obyvatelé Tormansu bývalí Pozemšťané, pak jejich předkové dýchali tentýž vzduch jako my, mají s námi společné geny, stejnou krev, jak se říkalo v době, kdy odletěli ze Země.