Altový hlas Fai Rodis zmlkl a v sále Rady Astronautiky zavládlo na okamžik úplné ticho. Pak se objevil na tribuně hubeny muž se vzpurně trčící ryšavou kšticí. Celá Země ho dobře znala. Nejen jako přímého potomka znamenitého matematika Rena Boze, který div nezahynul při pokusu se směrovaným zářením, ale i jako teoretika pro navigaci paprskových hvězdoletů. Lidé, kteří viděli pomník Rena Boze, prohlašovali, že Vel Cheg je svému pradědovi velmi podobný.

„Výpočty jsou skončeny a neodporují hypotéze, kterou tu vyslovila Fai Rodis. Přes kolosální vzdálenost Tormansu je docela možné, že tři hvězdolety, které koncem epochy Rozděleného Světa opustily Zemi, mohly k planetě doletět.

Můžeme předpokládat, že z oblasti záporné gravitace se uprchlíci propadli do nulového prostoru, a odtud, přirozeně, sklouzli nazpět, přičemž v jediném okamžiku proletěli stovky parseků. Při naprosté neznalosti astronavigace byla zkáza hvězdoletu nevyhnutelná, ale čirou náhodou právě v místě kde se vynořili z nulového prostoru, byla planeta s podobnými vlastnostmi jako naše Země. Dnes víme, že planety našeho typu nejsou žádnou zvláštností a vyskytují se zpravidla v každé hvězdné soustavě s několika oběžnicemi.

Na tom by tedy nebylo nic neobvyklého. Ale planeta v galaktických šířkách, kde je hvězd poskrovnu, to je událost výjímečná. Ve starověku se říkalo, že bláznům přeje štěstí. A tak podnik utečenců ze Země, kteří se nedovedli podřídit nevyhnutelnému chodu historie, skončil úspěšně.

Vydali se tehdy nazdařbůh k právě objevené temné hvězdokupě poblíž Slunce, aniž tušili, že skvrna, obklopená pásem temné hmoty, není složitá soustava neviditelné hvězdy, nýbrž propast, místo, kde se rozšiřuje podélná struktura prostoru, obklopující undulaci Tamasu. Prohlédl jsem ještě jednou zápisy paměťových strojů 121. skupiny 26. informačního střediska Velikého Okruhu. Popisy obyvatel Tormansu jsou velice skrovné.