Ale pro Rifta byl právě ten život ze všech nejdražší.“

Čedi Daan přistoupila k výtahu, jehož dveře se před ní pohotově otevřely. „Verandou“ se nazýval prostor pod kupolí kolem sféroidu s řídicí kabinou. Sloužil k odpočinku a procházkám, ale využíval se i jako tělocvična. A už se tam také bujaře proháněli a krkolomně zmítali Tivisa Henako s Torem Likem.

Čedi uviděla Rifta opřeného o zábradlí, s pohledem upřeným na stříbřitou hladinu nádrže. Nádrž naplnili přeskupeným izotopem thalia, který byl nejedovatý i netěkavý.

Gymnasté používali bazén pro obtížné cviky v podmínkách normální i zvýšené gravitace.

Dívka odvedla inženýra dolů. I zasmušilý velitel hvězdoletu se bezděky usmál, když ze své výše hleděl na její zrůžovělý obličej. Tančili pomalu a mlčky. Čedi cítila, jak Riftova strnulost zvolna mizí; jeho pohyby se uvolňovaly.

„Za pár dni budou mít astronavigátoři všechna čísla a data pohromadě. Pak se pustíte do práce vy —“ Čedi si povzdechla. „Nic prý není strašnější než vstup do nulového prostoru. Možná že…“

„Najdu pro vás místo v řídící kabině. Je tam malé křeslo za chladičem rychlostního indikátoru. Socioložka přece potřebuje uvidět kořeny vesmíru, krutého a vražedného pro život, který jako racek v noční bouři letí jeho černými propastmi.“

„Ale přece letí!“

„Ano, a v tom právě spočívá největší záhada života i jeho nesmyslnost. Hmota, jež sama ze sebe rodí síly pro pochopení vlastní podstaty a hromadí informace o sobě samé! Zmije zakousnutá do vlastního ocasu!“

„Mluvíte jako člověk ze starověku, který musil žít omezený a ubohý život bez radosti poznání.“

„Všichni jsme omezení a ubozí stejně jako před třiceti tisíci lety, jakmile se ocitneme tváři v tvář nemilosrdnému vesmíru.“

„Nevěřím. Mně to nepřipadá strašné. Ani naprostý zánik tak nepatrné kapky života, jako jsem třeba já. I když…“