Grif Rift se vrhl k pultu, ale Olla Dez ho předešla a zapojila síť. V protáhlém okénku pod lokátorem se míhaly řady vertikálně položených sloupečků a překladový stroj začal bez přestání opakovat noty d a g.

„Jazyk Okruhu!“ vyhrkl Grif.

Olla změnila index překladového stroje a v okénku příjmu běžela teď čísla 02, 02, 02, 02… Z Tormansu přicházely poznávací značky galaktických stanic Velikého Okruhu.

Volaly hvězdolet.

Jakési neuvěřitelně citlivé lokátory zaměřily blížící se Temný Plamen a hovoří k němu teď v jazyce společném pro milióny planet galaktických i mimogalaktických hvězdných soustav, spojených ve Velikém Okruhu. I Galaxie M-31, čili Mlhovina v Andromedě, spojila konečně s pomocí paprskových hvězdoletů kolosální moc rozumu vlastního Okruhu s naším. A kódovaná řeč, dešifrovaná synem Země, nezapomenutelným Kamem Amatem, zní teď v obvyklých symbolech z planety Tormans!

Jak nesprávné byly pozemské představy o této planetě!

Jsou-li Tormanťané součásti Velikého Okruhu, znají-li jeho jazyk a vyměňují-li si zkušenosti se svými inteligentními spolubratry, pak neexistuje žádná planeta „Utrpení“.

Je to mýtus, omyl, zaviněný náhodným nepochopením.

Myšlení Cefeanů se zřejmě značně liší od chápání obyvatel v souhvězdí Draka, kteří poslali paprskový hvězdolet na 26. úsek a stanice Velikého Okruhu si to nemohla ověřit, když předávala zprávu Zemi.

Čedi Daan měla najednou pocit, jako by hvězdoletem zavál svěží vítr ze vzdálené Země. Místo dlouhého klepáni na dveře nepohostinné, možná i nepřátelské planety přicházejí jako vítaní hosté. Tormanťané jistě všechno pochopí a není třeba obávat se oboustranné nedůvěry nebo urážek.

Fai Rodis vydechla úlevou a vrhla na Grifa veselý, skoro vítězoslavný pohled.

Čitelné signály za sklem přijímače pokračovaly stanovený počet minut. Pak následovala dlouhá řada jiných znaků.

Hned nato neúčastný, slabě modulovaný hlas, jakým hovořily malé překladové stroje na kosmických lodích, pomalu pronesl: