Grif Rift přikývl mlčky na souhlas.

Temný Plamen se pomalu přibližoval k satelitu, a když s ním vyrovnal svou orbitální rychlost, začal obíhat pustou kouli šest set kilometrů nad povrchem, jako Saturnův Mídas.

Mohutné stereoteleskopy ohledávaly šedý povrch, zbrázděný místy rozsedlinami propastí a nevysokých hor.

Pásy exponovaných filmů se přímo v aparátech zvětšovaly natolik, že se daly rozeznat i jednotlivé kameny. Ale ani oblet napříč nepřinesl sebemenší důkaz, že by na měsíci někdy existovaly rozumné bytosti. Podařilo se objevit i pumovou stanici Cefeanů, umístěnou velmi vhodně v polokruhovitém výřezu kolmé stěny ze světlé pórovité lávy. Po tohoto místa, chráněného před meteority, svrhla posádka Temného Plamene při druhém obletu pumovou stanici, která v jazyce Velikého Okruhu sdělovala, že paprskový hvězdolet ze Země sem přiletěl se speciálním posláním a že přistane na planetě. Bude-li stanice pracovat déle než pět let od chvíle, kdy byla svržena, znamená to, že hvězdolet zahynul a planeta Země s poznávacími značkami ST 3388+04 ŽF prosí, aby o tom byla při nejbližší příležitosti podána zpráva Okruhu.

„Jen abychom ji nezapomněli vypnout při zpáteční cestě,“

poznamenal starostlivě Div Simbel. „Podobné případy se staly, třeba z radosti, že posádka unikla z nebezpečné planety.“ „Naše stanice má preventivní zařízení, totiž sdružený okruh,“ ujistil ho Sol Sajin. „Jakmile se začneme vzdalovat od Tormansu a jeho měsíce, začne sonda houkat, dokud ji nevypneme.“

„Všechno je tedy hotovo! Měli bychom se vydat k Tormansu,“ řekl inženýr a zívnul.

„Budeme mít dost času na odpočinek. Fai Rodis už předem upozorňovala, abychom se přibližovali k planetě co nejpomaleji z osvětlené strany a nepoužívali lokátorů ani signálních zařízení.“