„Přikrádat se nepozorovaně, jako primitivní lovci, když číhali na zvěř?“ pousmál se Sol Sajin.

„Vám se to nelibí?“ divil se Div Simbel.

„Je v tom něco nedobrého, skrývat se, blížit se potají!“ „Fai Rodis říkala, že nesmíme obyvatele Tormans polekat. Jsouli jejich pocity k hostům z vesmíru nepřátelské, vyvolá u nich přílet Temného Plamene rozhořčení a my pak budeme musit měsíc či dva kroužit po oběžné dráze kolem planety, abychom se naučili jejich řeč a poznali jejich způsob života.

Jinak jim nedokážeme ani vysvětlit, proč tu jsme!“

„Cefeané to dokázali!“

„Zřejmě tak, že se naučili jednu či dvě věty. A taky nedostali povolení k přistání! Ale my se nesmíme nechat odmítnout, urazili jsme příliš dalekou cestu. A pak, Tormans je náš cíl, a ne nějaká náhodně zpozorovaná planeta,“ řekl Div Simbel.

„A nepodobá se to nemravnému špehování za rohem?“ nevzdával se Sol Sajin. „Nejsou to metody vhodné pro lidi z pravěku, ale ne pro vyšší formy společnosti? Tady jde naše socioložka. Co vy o tom soudíte, Čedi?“ Inženýr zopakoval dívce rozhovor.

Ta se nějakou chvíli zamyslila a pak řekla rozhodně:

„Bylo by nedůstojné lidí Země i naší éry, abychom se objevili, podívali, a zas potichu odletěli zpátky. Žádnou škodu bychom sice nezpůsobili, ale přece jen… nahlížet do bytu člověka, který nic netuší… Vysvětlíme jim to, až přistaneme na planetě. Oni to jistě pochopí.“

,A jestli to nepochopí a nepřijmou nás?“ trval Sol Sajin tvrdošíjně na svém a výsměšně mžoural očima.

„Nevím, jak bych se rozhodla. Ale souhlasím s Rodis.“

„Já smýšlím stejně,“ řekl inženýr pro pilotáž. „Tím spíš, že vy oba opomíjíte jednu podstatnou maličkost. Z ohromné výšky, v níž bychom mohli trvale obíhat, uvidíme jen nejpovrchnější detaily ze života na planetě. A můžeme odposlouchávat jenom ty přenosy, které jsou určeny pro všechny. Jinými slovy — uvidíme a uslyšíme jen odhalenou tvář společenského života. Nic víc ani nepotřebujeme, abychom pochopili jejich jazyk a způsob života.“