„Množství kysličníku uhličitého při vysokém obsahu kyslíku,“ vpadl do řeči Grif Rift.

„Tormanťané zužitkovali příliš mnoho přirozeného paliva.

Bude se nám tu špatně dýchat, musíme se vyhýbat hlubokým proláklinám. Zato ale moře, nasycená kysličníkem uhličitým, budou čirá jako v prvotních geologických epochách na Zemi…samozřejmě s vápenitými usazeninami na dně. Tohle všechno ale neodpovídá počtu obyvatelstva, zjištěného Cefeany před dvěma sty padesáti lety.“

„Je tu i mnoho rozporů mezi uspořádáním povrchu planety a rozmístěním obyvatel,“ souhlasil Grif. „Možná že je zbytečné snažit se jim přijít na kloub, pokud se nespustíme na nízký oběh. Když nemají umělé družice, riskujeme jen, že nás Tormanťané objeví, ale nikdo nám nemůže bránit obletět planetu v libovolné výšce.“

„Tím spíš, že všechno potřebné jsme zjistili už při prvním obletu,“ přitakal horlivě Tor Lik.

„Čedi s Fai dosud pracují. Naší lingvistce se podařilo získat dostatečně dlouhé texty, z nichž se dá Amatovou metodou rozluštit struktura jazyka. Fai Rodis žádá, až se přiblížíme k planetě a budeme sledovat její televizní přenosy, abychom už ovládali řeč Tormanťanů.“

Netrvalo dlouho a Temný Plamen sklouzl nepozorovaně na orbitu ve výšce necelého poloměru planety, a aby zbytečně neplýtval energii, zvýšil relativní rychlost.

Čedi a Fai rozvěsily v kruhovém sále hypnotické tabulky s texty v tormanťanském jazyce a každý člen posádky, jakmile skončil svou bezodkladnou práci, přicházel sem, hloubal nad lingvistickými schématy, odposlouchával a současně si podvědomě zafixovával v paměti zvuk a smysl cizí řeči. Jazyk na Tormansu, stejně jako na Zemi, byl celoplanetární, ale zbytky rozdílných dialektů se zachovaly na obou polokoulích, jež tormanští vědci dělili na Přední a Zadní, jinak také na polokoule Života a Smrti. Ale posádka Temného Plamene, analogicky k poměrům na Zemi, označovala přední část planety, natočenou ve směru rotace, jako polokouli Severní, zadní pak jako Jižní.