Na Zemi. Stále očekávali, že stráví velkou část svých životů jinde, ale toužili mít syna. Kdyby se narodil na Měsíci, nikdy by neměl sílu, aby navštívil svět svých rodičů. Na druhou stranu těhotenství v tíži jednoho gé by mu dopřálo svobodu žít kdekoli ve Sluneční soustavě.

Dohodli se také, že si nejdříve nechají umístit dům do pouště v Arizoně. Ačkoliv arizonská poušť nyní už začínala být přelidněná, pořád se tam nacházela spousta panenských geologických formací, které mohla Freyda zkoumat. A byla to nejbližší analogie Marsu, který chtěli oba jednou navštívit. „Než ho lidi zaneřádí taky,“ jak Freyda poznamenala, a myslela to jen napůl žertem.

Obtížnější problém bylo rozhodnout, který model Fullerova domu si mají ze široké palety nabízených vybrat. Domy, nazvané po slavném inženýru-architektu dvacátého století Buckminsteru Fullerovi, používaly technologie, o nichž snil. On sám je však nikdy nespatřil. V podstatě nezávisely na prostředí a mohly svým obyvatelům sloužit po téměř nekonečnou dobu.

Energii dodávala stokilowattová uzavřená fuzní jednotka, která po několika letech vyžadovala doplnění obohacenou vodou. Takový nevelký výkon naprosto dostačoval pro jakýkoliv dobře navržený dům a stejnosměrný proud o napětí 96 voltů dokázal zabít jen nejodhodlanější sebevrahy.

Technicky založeným zákazníkům, kteří se ptali: „Proč právě 96 voltů?“, Fullerovo konsorcium trpělivě vysvětlovalo, že inženýři podléhají zvyku: před pouhými dvěma stoletími byly standardně užívány dvanáctivoltové a čtyřiadvacetivoltové systémy a počty by byly mnohem snazší, kdyby lidé měli dvanáct prstů místo deseti.

Trvalo téměř celé století, než veřejnost přijala nejkontroverznější rys Fullerových domů — systém recyklace potravy. Nepochybně trvalo ještě déle, kdysi na začátku zemědělské éry, než lovci překonali svůj odpor k rozhazování zvířecího hnoje na svou budoucí potravu. Po tisíce let šli pragmatičtí Číňané ještě dál a používali ke zúrodňování rýžových polí své vlastní výměšky.