Freyda zůstala na Zemi a fakticky jen zřídka opouštěla Americké společenství. Přestože zanechala výprav do terénu, mohla pokračovat ve výzkumu nerušeně, a značně pohodlněji, prostřednictvím databanky a družicového zobrazováni. Jako v tom starém vtipu, geologie přestala být zaměstnáním pro robustní muže, protože kladívka nahradily algoritmy pro zpracování obrazů.

Tobymu byly tři roky, když jeho rodiče rozhodli, že přátelští roboti na hraní nestačí. Nabízel se pes a už téměř sehnali mutovaného skotského teriéra (psí IQ zaručeně 120), když začali být k dostání první minitygři. Byla to láska na první pohled.

Bengálský tygr je nejkrásnější ze všech koček a možná ze všech savců. Začátkem jedenadvacátého století ve svém přirozeném habitatu vyhynul, krátce předtím, než zmizel samotný habitat. Avšak několik stovek těch nádherných tvorů stále vedlo pohodlný život v zoologických zahradách a rezervacích. I kdyby všichni zemřeli, jejich DNA byla samozřejmě úplně sekvencována a bylo by poměrně jednoduché je opět vytvořit.

Tygřička byla vedlejším produktem takového genového inženýrství. Ve všech ohledech byla perfektním příkladem svého druhu, bude však vážit pouze třicet kilogramů, i když úplně vyroste. Její charakter — také pečlivě získaný genovým inženýrstvím — byl stejný jako letora jakékoliv přítulné, hravé kočky. Singha nikdy nepřestalo bavit pozorovat ji, jak číhá na malé uklízecí roboty, které zjevně považovala za zvířata, jež musí zkoumat velice opatrně, protože jejich pachová schémata nemohla ve svých zděděných vzpomínkách najít. Co se týká robotů, ti nevěděli, co si o ní mají myslet. Někdy, když spala, si ji pomýlili s kobercem a snažili se ji vysávat. Výsledek byl komický.

Taková příležitost se nenaskytla často, protože minitygr obvykle spal v Tobyho posteli. Freyda proti tomu měla námitky, z hygienických důvodů, dokud si nevšimla, že minitygr tráví mnohem více času pročesáváním srsti, než Toby věnuje svým krátkým kontaktům s mýdlem a vodou. K jakékoliv kontaminaci nemohlo dojít v tom směru, jehož se obávala.