Tygřička, když se stala členem domácnosti; byla o maličko menší jako dospělá domácí kočka a rychle domácnost ovládla. Robert si brzy stěžoval, jen napůl vážně, že si Toby už ani nevšimne, že je otec pryč v kosmu.

Snad to byl příchod Tygřičky, co vyvolalo další změnu. Freyda se vždy cítila přitahována světadílem svých předků a opatrovala jak oko v hlavě potrhaný výtisk Kořenů Alexe Halleyho, který její rodina vlastnila po generace. „Kromě toho,“ řekla, „v Africe nikdy nebyli tygři. Je na čase, aby se to změnilo.“

Celkem vzato byli v novém místě šťastni, navzdory tomu, že jim občas připomnělo svou ošklivou minulost — jako když Toby při hloubení průplavu na pláži našel kostru dítěte ještě držícího panenku. Potom se mnoho nocí probouzel s křikem a ani přítomnost Tygřičky ho nedokázala utěšit.

Při Tobyho desátých narozeninách — oslavených příjezdem tří skutečných a několika tuctů čestných tet a strýčků — si Robert i Freyda uvědomili, že první fáze jejich vzájemného vztahu skončila. Jeho novost, o vášni nemluvě, se už dávno obnosila; stávali se něčím jako dobrými přáteli, kteří berou společnost druhého coby samozřejmost. Oba si našli jiné lásky a projevili minimum žárlivosti. Několikrát experimentovali ve třech a jednou ve čtyřech. Přes nejlepší vůli na všech stranách byly výsledky vždy spíše komické než erotické.

Konečný rozchod neměl nic společného se zklamáním či nepřátelstvím. Proč dáváme svá srdce přátelům, uvažoval často Robert Singly jejichž délka života je mnohem kratší než naše?

Nápor džungle již jistě dávno vyhladil nápis na kovové desce:

Tygřička Zde navždy leží krása, oddanost, síla.