V tomto okamžiku dobromyslný hovor náhle ustal, protože oba návštěvníci si uvědomili, že nejsou sami. Mlčení se protahovalo.

Kolega Roberta Singha nakonec řekl: „Pokud jsi neztratil řeč, Bobe, mohl bys nás alespoň představit.“

S Freydou vycházel pořád výborně. Poté, co se přestěhovala zpět do Arizony a Toby získal stipendium na Moskevské konzervatoři — rodiče to mile překvapilo, protože žádný z nich nikdy nejevil sebemenší hudební nadání — se však navštěvovali stále řidčeji. Proto se zdálo naprosto přirozené, že když se Charmayne Jorgenová vrátila na Mars, Robert Singh ji následoval tak brzy, jak jen to šlo zařídit. S jeho kvalifikací — a neutuchající ozvěnou zašlé slávy, kterou, když to bylo nutné, bez skrupulí využíval — to nebylo těžké. Brzy po svých šestapadesátých narozeninách přistál v Port Lowellu. Byl Nový Marťan — a navždy jím zůstane, protože se narodil mimo marťanský svět.

„Nevadí mi, že mi říkají Nový Marťan,“ poznamenal k Charmayne, „pokud se usmívají, když to říkají.“

„Budou se usmívat, drahoušku,“ odvětila. „Se svými pozemskými svaly jsi daleko silnější než většina zdejších lidí.“

To byla pravda, nevěděl však, jak dlouho mu vydrží. Nebude-li cvičit pravidelněji, než se obával, že bude, brzy se Marsu přizpůsobí.

Což nebylo bez jistých výhod. Marťané prohlašovali, že ne Venuše, ale jejich svět by se měl nazývat planetou lásky. Zemská jednotková gravitace by byla směšná, kdyby nebyla nebezpečná. Váhou zlomená žebra, křeče a poruchy krevního oběhu byly pouze některá z nebezpečí, jež milencům na Zemi hrozila. Šestinová gravitace na Měsíci představovala velké zlepšení, experti ji však považovali za nedostatečnou k opravdu dobrému výsledku.

A co se týká velmi vychvalovaného stavu beztíže v kosmu, ten se stal nudným, když se počáteční neobvyklost zážitku obnosila. Člověk musel trávit příliš mnoho času starostmi s řešením problémů, jak se zachytit a ukotvit.