Trvalo to více než sto let — 134, abychom byli přesní — než byl objeven asteroid Achilles zaostávající šedesát stupňů za Jupiterem. O rok později byl nedaleko něj nalezen Patroclus, a pak Hector, ten však v bodě šedesát stupňů před Jupiterem. Dnes známe více než deset tisíc těchto Trojských asteroidů. Nazýváme je tak proto, že prvních několik tuctů dostalo jména po hrdinech Trojské války. Tento nápad se musel samozřejmě už dávno opustit; asteroidy teď mají prostě čísla. Poslední katalog, který jsem viděl, jich uváděl 11 500 a objevují se další, i když velice pomalu. Myslíme si, že sčítání je nyní z 95 procent kompletní. Kterýkoliv ze zbývajících Trojanů nemůže mít v průměru více než sto metrů.

Nyní se však musím přiznat, že jsem vám lhal. V podstatě žádný z Trojanů neleží přímo v některém ze dvou Trojských bodů. Cestují neustále sem a tam, nahoru a dolů v úhlu třiceti stupňů či více. Vinu za to nese z větší části Saturn, jehož gravitační pole narušuje hezkou konfiguraci Slunce — Jupiter. Proto si představte Trojské asteroidy jako dva velké oblaky, jejichž středy jsou přibližně šedesát stupňů na obou stranách Jupiteru. Z nějakého důvodu, který ještě není znám — nechce někdo dobré téma na doktorskou disertaci? — je třikrát více Trojanů před Jupiterem než za ním.

Slyšeli jste někdy, že na staré dobré Zemi existuje jakési Sargasové moře? Myslel jsem si, že ne. No, je to oblast Atlantiku — to je oceán na východ od Ameriky — v níž se v důsledku kruhových proudů shromažďují plovoucí předměty — chaluhy, ztroskotané lodě a všechno možné. Rád uvažuju o Trojských bodech jako o Sargasových dvojčatech v kosmu. Jsou to nejhustěji obsazené oblasti Sluneční soustavy, ačkoliv byste si to neuvědomili, kdybyste tam byli. Kdybyste stáli na jednom z Trojanů, měli byste velké štěstí, kdybyste prostým okem dokázali spatřit druhý.

Proč jsou Trojané tak důležití?