Bylo to lákavé. Přestože zastával hodně zodpovědných míst, Robert Singh nikdy nevelel lodi a bylo načase, aby tak učinil dříve, než půjde do penze. Je pravda, že nedávno oslavil teprve šedesáté narozeniny, bylo však úžasné, jak rychle teď desítky let ubíhaly.
„Promluvím si o tom s rodinou,“ odpověděl. „Vezmu to, pokud budu mít možnost dostat se dvakrát do roka na Mars.“
Ano, byl to přitažlivý návrh. Uváží jej velice pečlivě…
Robert Singh nikdy příliš neuvažoval o účelu původní konstrukce Goliáše. Ve skutečnosti už téměř zapomněl, proč loď vybavili tak směšně silnými motory.
On samozřejmě nebude nikdy muset použít více než malý zlomek výkonu, bylo však příjemné mít takovou rezervu.
13. Sargasové moře kosmického prostoru
„Postavte se na Slunce,“ řekl jednou Mendoza skupině mírně pobavených studentů, brzy poté, co mu oznámili, že získal Nobelovu cenu, „a dívejte se přímo na Jupiter, který se nalézá ve vzdálenosti tři čtvrtě miliardy kilometrů. Potom napřáhněte paže tak, aby každá svírala se spojnicí Slunce — Jupiter úhel šedesáti stupňů… Víte, na co budete ukazovat?“
Neočekával odpověď a ani na ni neudělal pauzu. „Nebudete schopni tam nic vidět, budete však ukazovat na dvě z nejvíce fascinujících míst ve Sluneční soustavě…
V roce 1772 velký francouzský matematik Lagrange objevil, že gravitační pole Slunce a Jupiteru se mohou skládat tak, že vytvoří velice zajímavý úkaz. Na Jupiterově orbitální dráze leží dva stabilní body — jeden šedesát stupňů vpředu, druhý šedesát stupňů vzadu. Těleso umístěné do kteréhokoliv z nich zůstane ve stejné vzdálenosti od Slunce i Jupiteru a vytvoří s nimi ohromný rovnostranný trojúhelník.
V době, kdy Lagrange žil, nebyla známa existence asteroidů, takže pravděpodobně vůbec netušil, že jednoho dne dojde k praktické ukázce jeho teorie.