Zmlkli však, když jim Millar ukázal krásný modrý půlměsíc visící v kosmickém prostoru s menším, ale ve stejné fázi se nacházejícím Měsícem vznášejícím se vedle. Tam, v zorném poli dalekohledu, ležela celá lidská historie, kromě několika posledních okamžiků. Lidský druh, ať cestoval jakkoliv daleko do vesmíru, nikdy nedokázal zcela přerušit vazby se svou domovskou planetou.

Kritikové však měli pravdu. Země nebyla příliš cenným objektem pro pozorování. Z velké části ji obvykle pokrývaly mraky, a když byla nejblíž, měla k Marsu obrácenu pouze noční stranu, takže se nedaly vidět žádné přírodní útvary. O století dříve vypadala „temná strana“ zcela jinak, protože se k nebi marnotratně vysílaly megawatty energie. Ačkoliv společnost uvědomující si cenu energie zastavila nejhorší plýtvání, většinu větších měst bylo možno stále ještě snadno zjistit jako zářící ostrovy světla.

Doktor Millar litoval, že nezažil zemské datum 10. listopadu 2084, aby pozoroval vzácný a překrásný úkaz, průchod Země přes tvář Slunce. Země vypadala jako malá, dokonale kruhová sluneční skvrnka, jak se pomalu sunula přes sluneční disk, ale ve středním bodě průchodu v ní zazářila jasná hvězda. Baterie laserů na tmavé straně Země zdravily Rudou planetu stojící na půlnočním nebi, která se nyní stala druhým domovem lidstva. Celý Mars to pozoroval a na událost se stále vzpomínalo se zbožnou úctou.

V minulosti však existovalo ještě jiné datum, k němuž doktor Millar cítil obzvláštní přízeň, a to díky zcela obyčejné náhodě, která nezajímala nikoho jiného kromě něj. Jeden z největších kráterů na Marsu byl nazván po jiném astronomu amatéru, který se narodil ve stejný den — o dvě století dříve.

Jakmile se začaly z prvních kosmických sond vracet dobré fotografie Rudé planety, stalo se hlavním problémem nalézt pojmenování pro tisíce nových formací. Některá jména byla zřejmá — slavní astronomové, vědci a výzkumníci jako Kopernik, Kepler, Kolumbus, Newton, Darvin, Einstein. Dále přišli autoři, kteří byli s Rudou planetou nějak spojeni — Wells, Burroughs, Weinbaum, Heinlein, Bradbury. A pak následoval různorodý seznam obskurních míst a jednotlivců ze Země, z nichž někteří měli s Marsem jen pramálo společného.