Navzdory několika falešným poplachům nenašel v dalším roce nic nového a chtěl už všeho nechat, když program oznámil anomálii. Pozoroval předmět, který se zdánlivě pohyboval — ale tak pomalu, že to nebylo jisté — v mezích chyb. Program navrhl další pozorování, po delším časovém období, aby se věc rozhodla.

Doktor Millar se díval na maličkou světelnou skvrnku. Mohla to být slabá hvězda, katalog však v tom místě nic neuváděl. Ke zklamání doktora Millara tam nebylo ani stopy po rozmazaném halo, které by naznačovalo kometu. Jenom další zatracený asteroid, pomyslel si, stěží stojí za to, abych si s ním lámal hlavu. Miranda mu však brzy dá novou dceru, bylo by hezké mít pro ni dárek k narozeninám…

Byl to skutečně asteroid, těsně za oběžnou dráhou Jupiteru. Doktor Millar vložil data do počítače, aby mu spočetl přibližnou dráhu asteroidu, a překvapilo jej, když zjistil, že Myrna, jak se ho rozhodl nazvat, míří velice blízko k Zemi. Všechno začínalo být trochu zajímavější.

Nikdy se mu nezdařilo, aby jméno Myrna bylo veřejně uznáno. Než je mohl MAS odsouhlasit, dodatečná pozorování dala asteroidu mnohem přesnější dráhu.

A pak bylo možné pouze jedno pojmenování: Kálí, Bohyně zkázy.

Když doktor Millar objevil Kálí, už směřovala ke Slunci a k Zemi — rychlostí, jaká neměla precedens. Ačkoliv záležitost byla nyní poněkud akademická, všichni chtěli vědět jak je možné, že VESMÍRNOU OCHRANU se všemi její vymoženostmi porazil jakýsi amatérský pozorovatel na Marsu, jenž používal povětšinou doma zdrátované zařízení.

Odpověď, jak je tomu v takových případech obvyklé, byla kombinací smůly a dobře známé zlomyslnosti neživých předmětů.