Široký potok, který teď šuměl před Alvinem, jednoduše nazývali Řekou. Neměl a nepotřeboval jiný název. Břehy spojovaly četné můstky; klenuly se v nevelkých vzdálenostech. Potok obtékal park, vytvářel uzavřený kruh a na své cestě čas od času tvořil malé laguny. To, že se řeka mohla po necelých šesti mílích vrátit na totéž místo, nikdy Alvina neudivovalo, nezaráželo ho ani, že na některých částech toku plyne do kopce. V Diasparu se stávaly daleko divnější věci.

V jedné z malých lagun se koupalo několik mladých lidí a Alvin se zastavil, aby se na ně podíval. Hodně jich znal, když ne podle jména, tak podle vidění a chvíli ho lákalo, aby se k nim připojil, ale tajemství, které nesl, ho od toho záměru odvedlo a on se spokojil s rolí diváka.

Nebylo možné zjistit, který z těchto mladých obyvatel vyšel ze sálu Tvorem tento rok a který žil v Diasparu tak dlouho jako Alvin. I když byli různí vzrůstem a váhou, nemělo to žádnou spojitost s věkem. Takoví se prostě lidé rodili a i když statisticky starší osoby byly o něco vyšší, neznamenalo to jisté pravidlo, které by se dalo použít na každého.

Tvář byla bezpečnějším vodítkem. Někteří z nově narozených byli vyšší než Alvin, ale vypadali nezrale, měli výraz užaslého překvapení světem, ve kterém se ocitli, a podle toho se okamžitě dali poznat. Bylo zvláštní pomyšlení, že jim v hlavách tajemně dřímají nekonečné vize životů, na které si už brzy vzpomenou. Alvin jim záviděl, i když si nebyl zcela jistý, zda má proč. První existence byla vzácný dar, který se nikdy nebude opakovat. Bylo nádherné pozorovat život úplně poprvé, jako za časného rozbřesku. Škoda, že tu není nikdo jiný jako on, aby se s ním dělil o své myšlenky a pocity!

Avšak fyzicky byl odlit v přesně stejné formě, jako ty děti hrající si ve vodě. Lidské tělo se vůbec nezměnilo za tu miliardu let, kdy bylo vybudováno Diaspar, protože základní model byl navěky zmražen v Paměťových bankách města. Změnil se ovšem hodně proti původní primitivní formě, ačkoli většina těchto změn byla vnitřní a okem neviditelná. Člověk se mnohokrát ve své dlouhé historii přestavěl ve snaze odstranit všechno zlo, jehož nositelem tělo kdysi bylo.