Wang je vždycky roztřídil a odevzdal do sběru… Když už na zemi zůstala jen poslední popelnice, Wang vzal koště a lopatu a dal se do smetání všeho, co se ještě povalovalo po asfaltu.

„Nechte toho, Wangu,“ ozval se zlostně Donald. „Pokaždý to tu takhle uklízíte a stejně je to nakonec zaneřáděný…“

„Domovník má takovou povinnost,“ poznamenal mentorsky Andrej a energicky zakroužil pravým zápěstím. Měl pocit, že si trochu natáhl šlachy.

„Stejně tu zase bude svinčík,“ řekl navztekaně Donald. „Ani se nestačíme vrátit — a bude to tu horší než dřív.“

Wang vysypal odpadky do poslední popelnice, upěchoval je lopatou a přibouchl víko.

„Možná že jo,“ prohodil a rozhlédl se. Teď tu bylo čisto. Spokojeně se na Andreje usmál a pak zvedl obličej nahoru k Donaldovi: „Jen bych vás chtěl upozornit…“

„Hoďte sebou!“ přerušil ho netrpělivě Donald.

Raz-dva… Andrej s Wangem zvedli popelnici k Donaldovým nohám.

Tři-čtyři… Donald rychle chňapl po držácích, zabral, hekl… a už to bylo: popelnice se naklonila a s rachotem spadla na zem. Celý její obsah vyletěl jako vystřelený na dobrých deset metrů daleko. Popelnice se ještě několikrát překulila a poslední zbytečky odpadků ze sebe vyklepala na asfalt dvorku. Ozvěna randálu se zvolna nesla mezi zdmi k černému nebi. „Čert aby to…,“ zasykl Andrej, který jen tak tak stačil uhnout. „Vy teda máte děravý ruce!“

„Já jsem vás chtěl jen upozornit,“ poznamenal opatrně Wang, „že držák u tý popelnice je ulomenej.“ A vzal koště s lopatou a znovu se dal do díla.

Donald si přidřepl na kraji náklaďáku a ruce svěsil mezi kolena.

„To je hrůza,“ zašeptal. „Hrůza a svinstvo.“

V posledních dnech nějak nebyl ve své kůži a dnes v noci to zvlášť na něm bylo znát. Andrej raději ani nespustil své oblíbené téma: co si myslí o profesorech a o jejich schopnostech něco pořádného dělat. Došel pro popelnici, přivalil ji k náklaďáku, sundal rukavice a vytáhl cigarety. Prázdná popelnice strašlivě zapáchala. Andrej si rychle zapálil a nabídl i Donaldovi.