Od čtrnáctého století se datuje soupeření mezi Moskvou a Novgorodem, jež se svářily právě o Guslar. Spor skončil až ve století patnáctém definitivním vítězstvím Moskvy. Během těchto událostí bylo město třikrát vypáleno a dvakrát vydrancováno. Jedenkrát srovnala novgorodská družina vévody Lepecha město se zemí.

V následujících letech postihly Guslar postupně morové rány (včetně moru dýmějového), zátopy, cholera a hladomor. Rok co rok tam řádily požáry. Nicméně město bylo po každé epidemii i požáru znovu obnoveno a bělokamenné chrámy se malebně rozložily podél řeky Gus.

Ze všech cestovatelů, kteří se kdy statečně vydali slunci vstříc, pocházela celá třetina z Guslaru, jenž se ve století šestnáctém změnil v kvetoucí město a stal se důstojným konkurentem Vologdy, Usťugu a Nižního Novgorodu. Stačí, když si připomeneme Timofeje Barchatova, který objevil Aljašku, nebo Simona Nebojsu, jenž se s patnácti kozáky vydal až k břehům řeky Kamčatky, či Feďku Merkartorova, který jako první vstoupil na Novou Zemi, nebo známé objevitele Kurilských ostrovů, Čeljabinska, Kalifornie a Antarktidy. Ti všichni se na stará kolena vraceli do rodného města, kde si stavěli až jednopatrové kamenné domy v Tržní ulici, v Modrém úvozu či na Dobytčím svahu. A právě v těch letech se Guslar začal zvát Guslarem Velikým.

Jen tak mimochodem: vědci se dosud neshodli na jednotném názoru, proč se Guslar nazývá právě Guslarem.

Jestliže profesor V. V. Treťjakov zastává ve své monografii Ovládnutí severustanovisko, že jméno je odvozeno od slova guslar, případně gusle (což je rovněž Rejzmanova hypotéza), neboť výroba těchto nástrojů byla v kraji velmi rozšířena, pak se profesor Ylonen a jiní zahraniční vědci přiklánějí k názoru, že městu dala jméno řeka Gus, na jejímž břehu leží.