Existuje nicméně ještě verze dr. Tichonravové, která se domnívá, že na těchto zalesněných územích našli bezpečné útočiště stoupenci českého reformátora Jana Husa, kteří se sem uchýlili před habsburskou tyranií. Nelze konečně pominout ani hledisko dr. Ivanova CSc., jenž odvozuje slovo guslar od kožušského „hus — l’ja“, což v překladu znamená zadní noha velkého medvěda, žijícího na vysoké hoře. Je jistě zajímavé, že mezi Kožuchy se dosud traduje legenda o bohatýru Demovi, který v těchto místech našel nějakého zdechlého medvěda a snědl jeho zadní nohu. Jen ta hora zůstala pro vědu nerozlousknutelným oříškem.

Když se pak koncem 19. století železniční trať vyhnula Guslaru Velikému, ztratilo město svůj původní význam obchodního střediska a stalo se provinčním újezdním městem a říčním přístavem na řece Gus.

V posledních letech se v Guslaru Velikém rozvíjel také průmysl. Je tu pivovar, továrna na knoflíky a v továrně Zarja byla zahájena výroba kancelářských sponek. Je zde rovněž mlékárna, pila a bednářství. Ve městě je průmyslovka pro námořní důstojníky, několik středních škol, školy základní, tři knihovny, dva biografy, klub říčních lodníků a muzeum.

Mezi památky chráněné státem náležejí především Spaso-Trofimovský klášter, kostel Paraskevny Pjatnicy ze 16. století a Dmitrijevský chrám. Když se v roce 1930 zakládal Park cestovatelů, byla zbořena zájezdní hospoda a několik menších kapliček.

Guslar Veliký se málem stal i okresním městem. Dnes je významným centrem velkoguslarského katastru, kde se pěstuje len, rýže, maniok a pohanka. Chová se tam zvláštní odrůda skotu (kříženec yaka, soba a zubrobizona) a v Guslaru Velikém je i vlastní zpracování dřeva (viz pila!).

Turisté, kteří si toto město právem oblíbili, mají k dispozici hotel Vologdu s restaurací Gus, Dům kolchozníků, a dokonce i botel. Ve městě se natáčela řada historických filmů, jako Stěnka Razin (kromě exteriérů), Cestovatel Barchatov, Sadko a Guslarská balada.