Zaslechl, že se uvnitř něco pohnulo, a pak lidský hlas, jiný než svůj. Znovu vykřikl.

„Hej, vy tam!“

Dveře se s tichým zadrnčením otevřely a v nich stanula žena, viditelně znepokojená. Za její vysokou, vyhublou postavou stál vychrtlý muž s drsným výrazem a v pracovním oděvu… Ne, to nebyl pracovní oděv. Schwartz dosud takové oblečení neviděl, ale z nějakého nepopsatelného důvodu mu připadalo, že je určeno na práci.

Ale příliš se tím nezatěžoval. Pro něho byli oni i jejich šaty krásní. Tak krásní, jak to člověk chápe jedině tehdy, když spatří přátele.

Žena promluvila. Její hlas zněl melodicky, ale přísně, a Schwartz se musel chytit dveří, aby se udržel na nohou. Jeho rty se pohnuly naprázdno, a v tom okamžiku ho znovu zachvátil strach, který mu sevřel hrdlo a ochromil srdce.

Žena totiž promluvila jazykem, který nikdy neslyšel.

JAK SE ZBAVIT CIZINCE

Za chladného podvečera téhož dne hrála Loa Marenová se svým apatickým manželem Arbinem karty, a najednou starší muž, který seděl v motorovém kolečkovém křesle v koutě vztekle zašustil novinami a zvolal: „Arbine!“

Arbin Maren neodpověděl ihned. Pečlivě rovnal hladké obdélníčky karet a zvažoval, jak hrát dál. Až když zvolna dospěl k rozhodnutí, ozval se roztržitě: „Co chceš, Grewe?“

Prošedivělý Grew si přeměřil svého zeťe přes vršek novin bojovným pohledem a znovu jimi zašustil. Zjistil, že se mu túr zvukem pokaždé značně uleví. Když člověk překypuje energií, ale je odkázán na kolečkové křeslo, protože má místo nohou dva mrtvé pahýly, musí si, prokosmos, najít způsob, jak se prosaditGrew k tomu používal noviny. Šustil jimi, mával jimi, a když bylo třeba, tloukl jimi kolem sebe.