Arkadij a Boris Strugačtí
Pondělí začíná v sobotu
Ale co je ze všeho nejpodivnější,
nejnepochopitelnější, je to, jak si autoři
mohou vybírat podobné náměty.
Přiznám se, že je to naprosto
neuvěřitelné, to je přímo…
Ne, ne, já to prostě nechápu.
LIDOVÉ NAKLADATELSTVÍ
PRAHA
Přeložil Jaroslav Piskáček
© Dětskaja litěratura, 1979
Translation © Jaroslav Piskáček, 1984
HISTORIE PRVNÍ
ZMATEK OKOLO POHOVKY
Kapitola první
Učitel: Děti, napište si větu:
Bláznivá ryba seděla na větvi.
Žák: Copak ryby sedí na větvích?
Učitel: Vždyť říkám, že byla bláznivá.
Blížil jsem se k cíli své cesty. Kolem se zelenal les tlačící se až k cestě, občas přenechával místo mýtinám porostlým žlutou ostřicí. Slunce už několik hodin zapadalo a pořád nemohlo zapadnout, viselo nízko nad obzorem. Auto jelo po úzké cestě poseté chrastivým štěrkem. Přejížděl jsem i větší balvany a tu pokaždé v kufru auta řinčely a rachotily prázdné kanystry.
Zprava vyšli z lesa dva muži, zůstali stát na okraji cesty a pozorovali mě. Jeden z nich zvedl ruku. Ubral jsem plyn a prohlížel si je. Připadalo mi, že to jsou lovci, mladí lidé, snad o něco málo starší než já. Jejich obličeje mě zaujaly, a tak jsem zastavil. Ten, co zvedl ruku, vsunul do auta osmahlý obličej s orlím nosem a s úsměvem se zeptal:
„Nehodil byste nás do Solovce?“
Druhý, s rezatou bradkou, ale bez knírů, vykukoval za jeho rameny a taky se usmíval. Byli to opravdu příjemní lidé.