„Ehm,“ pokračoval. „Nazdar.“

První rozmrzl jeden z trpaslíků u velkého stroje.

„Tak zpátky do práce, mládenci,“ zvolal, přešel k Mikuláši a upřel mu pohled přímo do rozkroku.

„Jste v pořádku, vaše lordstvo?“ zeptal se.

Mikuláš zamrkal. „Ehm… co se stalo?“ řekl. „Já… pamatuji si, že jsem zahlédl káru a pak mě něco udeřilo…“

„Ona nám ujela,“ vskočil mu do řeči trpaslík. „A pak z ní vypadl i náklad. Omlouvám se.“

„Co se stalo panu Kolíkovi?“

Trpaslík naklonil hlavu ke straně. „Myslíte toho hubeného muže s uzenkami?“

„Ano. Stalo se mu něco?“

„Myslím, že nestalo,“ odpověděl trpaslík poněkud zdráhavě. „Vím, že prodal mladému Hromsekerovi uzenku v rohlíku.“

Mikuláš se nad tím na okamžik zamyslel. Na neopatrného nováčka číhal v Ankh-Morporku bezpočet pastí.

„Dobrá, a stalo se něco panu Hromsekerovi?“

„Asi ano. Právě před chviličkou na nás křičel pode dveřmi, že už se cítí mnohem lépe, ale že prozatím přece jen raději zůstane tam, kde právě je,“ odpověděl trpaslík. Sáhl pod regál a s vážným výrazem podal Mikulášovi obdélník zabalený v umaštěném papíře.

„To je vaše, myslím.“

Mikuláš vybalil dřevěnou destičku. Přesně uprostřed, kde ji přejelo kolo ujíždějící káry, byla prasklá a otisk písma byl beznadějně rozmazaný. Smutně si povzdechl.

„Promiňte,“ ozval se trpaslík, „ale k čemu to mělo být dobré?“

„Je to dřevěná deska připravená pro rytce,“ odpověděl mu Mikuláš. Zapřemýšlel, jak by mohl vysvětlit tuhle věcičku trpaslíkovi, který byl ve městě nováčkem. „Víte, o čem mluvím? Rytí? Je to… jistý, skoro magický způsob, jak získat větší množství kopií psaného písma. Bohužel, teď budu muset jít a vyrobit novou předlohu.“

Trpaslík na něj vrhl podivný pohled, pak mu vzal destičku z ruky a dlouho ji obracel v prstech.