Náš rozhovor probíhal následujícího dne dost nesouvisle i proto, že řeka na dvacetimílovém úseku tvoří hranici mezi Lamblií a Gurunduwaju, a tak nás hlídky obu států chvílemi ostřelovaly, ale naštěstí netrefily. Krokodýli vzali do zaječích, přestože mi jejich společnost byla daleko milejší než tyhlety incidenty. Dounda měl nachystané vlajky Lamblie a Gurunduwaju a těmi jsme na vojáky mávali, ale vzhledem k tomu, že se tam řeka místy značně klikatí, mávali jsme několikrát nesprávnými vlajkami, takže jsme si pak honem honem museli lehnout na dno kánoe. Ostřelováním utrpěla jen profesorova zavazadla.

Nejvíc mu škodila Nature, jíž vděčil za pověst podvodníka. Dík nátlaku lamblijského velvyslanectví na Foreign Office byl však přesto pozván na Světovou kybernetickou konferenci do Oxfordu.

Tam pronesl profesor referát o Doundově zákonu. Jak známo, dospěl Rosenblatt, objevitel perceptronů, k tezi, že čím je perceptron větší, tím méně se musí učit, aby rozpoznal geometrické tvary. Rosenblattův zákon zní: „Nekonečně velký perceptron se nemusí učit vůbec nic, protože všecko hned ví.“ Dounda dospěl k svému zákonu opačným směrem. O, co může malý počítač s velkým programem, může také velký počítač s malým programem. Odtud logický závěr, že nekonečně velký program může působit sám, tj. bez jakéhokoli počítače.

A co se stalo? Konference reagovala na jeho slova ironickým pískáním. Tak hluboko kleslo dobré vychování vědců! Nature napsala, že podle Doundy se každé nekonečně dlouhé zaklínadlo musí splnit. Takhle prý profesor zkalil vody údajné exaktnosti. Od té doby se mu začalo říkat prorok kybernetického absolutna.

Doundu definitivně odrovnalo vystoupení docenta Bohu Wamohu z Kulahari, který přijel do Oxfordu dík tomu, že byl švagrem ministra kultury, a přihlásil práci Kámen jako hnací síla evropského myšlení.

Šlo mu o to, že ve jménech lidí, kteří se stali autory největších objevů, se vyskytuje slovo kámen — například ho najdeme ve jménu největšího fyzika [EinSTEIN], největšího filozofa [WittgenSTEIN], největšího filmového umělce [EisenSTEIN], divadelníka [FelsenSTEIN], a rovněž se to týká spisovatelky Gertrudy STEINové a filozofa Rudolfa STEINera.