Pokud jde o biologii, citoval Bohu Wamohu hlasatele hormonálního omlazení STEINacha a na závěr neopomněl dodat, že Wamohu znamená v lamblijštině asi tolik co Kámen Všech Kamenů. Jelikož se odvolával na Doundu a svůj „kamenný kořen“ nazýval „svarneticky imanentní komponentou predikátu být kamenem“, Nature zesměšnila jeho i profesora ve své další zmínce jako dva šašky.

Když jsem tomuto vyprávění naslouchal v horkém oparu nad rozlitou Bambezi, s přestávkami vyvolanými nezbytností mlátit po hlavě ty nejdrzejší krokodýly, kteří ohryzávali profesorovy strojopisy, čouhající z ranců, a bavili se rozhoupáváním člunu, byl jsem v dost choulostivé situaci. Proč tedy profesor prchal z Lamblie, když v ní dosáhl tak významného postavení? K čemu skutečně směřoval a čeho dosáhl? Jestliže nevěřil v magii a dělal si šprťouchlata z Bohu Wamohu, proč zaklínal krokodýly aby se proměnili v kámen, místo aby vzal do ruky pušku? (Teprve v Gurunduwaju mi vysvětlil, že mu to nedovoluje jeho buddhistická víra.) těžko jsem na něho mohl naléhat podobnými otázkami. Právě proto, a tedy ze zvědavosti, jsem přijal Doundovu nabídku, abych se stal jeho asistentem na gurunduwajské univerzitě. Po té nepříjemné historce s továrnou na konzervy jsem zpátky do Evropy nijak nespěchal. Bylo mi milejší počkat, až aféra utichne. Což není v naší době nic těžkého, protože každý den přináší nové události, jež nutí zapomenout na včerejší senzace. Přestože jsem později zažil mnoho horkých chvil, nelituji toho bleskového rozhodnutí.

Když kánoe konečně skřípla o gurunduwajský břeh Bambezi, vyskočil jsem na pevninu první, podal jsem profesorovi pomocnou ruku a ve stisku, který spojil obě naše dlaně, bylo cosi symbolického, neboť od té doby se naše osudy ubíraly společnou cestou.