„Vy jste se zbláznili! Co lezete do vody? Přijdete tak ještě o ruce! Okamžitě domů!“

Žáci se však rozhodli dostat červa za každou cenu z louže ven a Oleg věděl, proč to dělají. Červ totiž dokáže měnit barvy, zčervená, pak zmodrá, je to velice zajímavé, zajímavé pro nás, místní, nikoli už pro matky, které mají z červů panický strach, i když jde v podstatě o neškodné a bázlivé živočichy.

Thomasova žena Linda stála u louže a volala na dceru.

Oleg předešel matku a sám řekl:

„Hned jsem tam.“

Vyšel ven, pohlédl na konec ulice ke vratům v ohradě, u nichž stál Thomas se samostřílem v ruce. V jeho postoji bylo vidět napětí. To není dobré, řekl si Oleg. To není dobré, já jsem si to hned myslel. Dick odvedl Marianu někam daleko a tam se něco stalo. Dick nemyslí na to, že ona je docela jiná než on, že je to ještě holčička a že je ji třeba bránit.

Děti vytáhly červa z vody, byl už skoro černý, nebyl schopen přizpůsobit se zajetí, zrzavá Ruth byla matkou také zajata a Linda ji vlekla domů. Oleg se rozběhl k ohradě a cestou si uvědomil, že zapomněl samostříl a že takhle tam nebude nic platný.

„Co je?“ zeptal se Thomase.

Aniž se Thomas obrátil, řekl:

„Mám pocit, že se tu zase potulují šakali. Smečka.“

„Ta co v noci?“

„Nevím. Dřív sem za dne nelezli. Čekáš na Marianu?“

„Šla s Dickem na houby.“

„To vím, sám jsem je pouštěl. Buď klidný. Když je s Dickem, nic se jí nestane. Dick je rozený lovec.“

Oleg přikývl. V těchto slovech bylo něco ponižujícího, i když Thomas Olega urazit nechtěl. Z toho, co řekl, si bylo možno domyslet, že Dick je spolehlivější, že Dick je lovec a ty, Olegu, lovec nejsi. Jako kdyby stát se lovcem mělo být nejvyšším cílem lidského snažení.