Natálie, společně s ostatními, kteří sejí vyrovnali rodem, stála v první řadě. Najednou se jí zazdálo, že se setkala pohledem s Šedou Kardinálkou. Otřásla se. Nebyl to strach před všemocnou kněžkou, bylo v tom něco úplně jiného…
Nejvyšší kněžka vyšla na vyvýšené místo před nehybným šikem svých, kolegyň. Zkoumavě se dívala do tváří svých oveček a zpěvavě pronesla rituální otázku:
„Je mezi vámi někdo, kdo si myslí, že Čestné Prezídium není hodno svého poslání?“
Ticho.
„Jsou mezi vámi heretičky, disidentky a jedlíci kukuřice? Odstupte!“ Mlčení. Všichni stojí nehybně. Je slyšet, jak slabounce popraskávají lampičky se svatým ohněm.
„V tom případě mi dovolte vám, ó přívrženci pravé svaté víry, předala mateřský pozdrav Pěti Hvězd a Oslepující Tváře Velikého Bre!“
Plamínky v lampičkách zakolísaly. Ovečky třískaly do dlaní zuřivě, zběsile a vší silou. Jedinou nepříjemností celé Mše bylo to, že dlaně potom dlouho bolely a někdy dokonce opuchly. Rámus vzniklý tleskáním sel přeléval Chrámem jako vlna. Nejvyšší kněžka a ostatní členky Prezídia se také snažily ze všech sil. Kromě… Kromě Šedé Kardinálky, jak si Natálie všimla. Ne že by Kardinálka neprojevovala nadšení, to ne, ale vypadalo to, jako kdyby si nechtěla způsobit bolest. Jako kdyby… Šedivé rukávy! sklouzly k loktům a na zápěstí se objevil obvaz…
V Natálii se zastavil dech. Poznala ruce Kateřiny!
Už je to tak! Natálie se utkala se samotnou Šedou Kardinálkou města Tomu. Samozřejmě Kardinálkou se člověk může stát v jakémkoli věku. Není mezi nimi mnoho stařen. Vychází to z jejich poslání. Ale kde se vzala ta včerejší zloba? Co jí Natálie udělala, čím ji urazila?