Shanin s několika desítkami bojovníků se prodral davem a díval se nedůvěřivě na mrtvého muže. „Tvá žena ho zabila jeho vlastním nožem?“

„Ano — a byla to jeho vina. Strkal do ní, začal ji obtěžovat a pak ji napadl. Byla to pouhá sebeobrana. Zeptej se kohokoliv tady.“ Z davu se ozvalo souhlasné mručení.

Náčelník vypadal spíš udiveně než rozzlobeně. Odvrátil pohled z mrtvoly na Metu, pak se k ní přiblížil, vzal ji za bradu, otáčel jí hlavou a přitom si ji zkoumavě prohlížel. Jason viděl, jak jí zbělely klouby, ale ovládala se.

„Z jakého je kmene?“ zeptal se Shanin. „Je z daleka, z hor, daleko na sever. Ten kmen se jmenuje… Pyrrané. Velice zdatní bojovníci.“…

© HARRY HARRISON 1968

Přeložil © Jiří Sirotek, 1991

Ilustroval © Karel Soukup, 1991

ISBN 80-85384-06-X

Poručík Talenc ze strážní hlídky sklonil elektronický dalekohled a pootočením regulační objímky zvýšil jas, aby vyrovnal úbytek světla. Žhnoucí bílé slunce vklouzlo za hustou vrstvu mračen a večer se blížil, avšak dalekohledový zesilovač obrazu přinášel drsně kontrastní černobílý pohled na zvlněnou planinu. Talenc tiše zaklel a prudce zalomcoval těžkým přístrojem. Tráva, hladina větrem čechrané, ojíněné trávy. Nic víc.

„Lituji, pane, ale neviděl jsem to,“ přiznal hlídkující váhavě. „Tady je to vždycky takové.“

„Já to však viděl — a to musí stačit. Něco se pohnulo, a já zjistím, co to je.“ Sklopil dalekohled a krátce pohlédl na hodinky. „Půldruhé hodiny do setmění, spousta času. Řekněte důstojníkovi, který má službu, kam jsem šel.“