Strážný otevřel ústa, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslel. Talencovi se nevyplácelo dávat rady. Když se brána s dráty, jimiž procházel proud, otevřela, Talenc prudce stočil svou laserovou pušku vzhůru, utáhl si na opasku pouzdro s granáty a rázně vykročil — člověk jistý si svou silou, svého času přeborník v souboji beze zbraní a veterán bezpočtu šarvátek. A přesvědčený o tom, že na této prázdné, rozlehlé rovině neexistuje nic, s čím by se nedokázal vypořádat.

Před chvílí zahlédl nějaký pohyb, o tom nepochyboval, pohyb trvající jen okamžik, který upoutal jeho pozornost. Mohlo to být zvíře, mohlo to být cokoliv. To, že se rozhodl pátrat, podnítila stejným dílem nuda z běžné strážní služby a zvědavost. Nebo povinnost. Rázným krokem se prodíral praskavě šustící trávou a otočil se pouze jednou, aby se ohlédl na drátěný obvod tábora. Hrstka nízkých budov a stanů, nad nimiž čněla kostra vrtné věže — a to vše stínila velká kosmická loď jako útes. Talenc nebyl citlivý člověk, avšak i on si uvědomil, jak je tento osamělý tábor, zasazený do prázdnoty roviny sahající až k obzoru, nepatrný. Jestli tam před ním něco skutečně je, zabije to.

Asi sto metrů od plotu byla terénní vlna s malou prohlubní, půdní nerovnost, do níž z tábora nebylo vidět. Talenc se doplahočil na vrcholek vyvýšeniny a s úžasem se zahleděl na skupinu jezdců, kteří byli za ním ukryti.

Okamžitě uskočil, ale ne dost rychle. Nejbližší jezdec mu probodl dlouhým kopím stehno, pootočil ozubeným ostřím v ráně a táhl ho přes okraj břehu. Talenc při pádu vytáhl pistoli, ale jiné kopí mu ji vyrazilo z ruky, když mu propíchlo dlaň a přišpendlilo ji k zemi. To vše se odehrálo velice rychle, během jedné dvou sekund, a když se pokoušel dosáhnout na svoje rádio, zaplavila ho náhlá vlna bolesti — zápěstí té ruky mu provrtalo třetí kopí.