Četl jsem před několika měsíci v novinovém faxu docela malý článek o tom, jak celá hornická kolonie byla srovnána se zemí. A to se nezdaří jen tak. Party horníků j sou tvrdí chlapi a zvyklí na ledajaké potíže — a ti, co jsou u společnosti John a John, patří k nejdrsnějším. A pak — což je zrovna tak důležité — Johnova společnost nejsou žádní troškaři. Tak jsem navázal styk s několika přáteli a poslal jim nějaké peníze, aby je rozdali, a podařilo se jim sejít s jedním z těch, co přežili. Stálo mě to ještě další pěkné peníze, abych od něho získal přesné informace, ale vyplatilo se to. Tady to je.“ Udělal dramatickou pauzu a vytasil se s listem papíru.

„Tak nám to přečti a nemávej s tím na nás!“ ozval se Brucco a nervózně ukal prsty do stolu.

„Měj strpení,“ řekl Jason. „Tohle je inženýrská zpráva a velice si potrpí na zdrženlivý inženýrský tón. Felicity je zřejmě bohatá na těžké kovy, které se nalézají blízko povrchu na poměrně malé ploše. Byla by tam možná povrchová těžba, a jak hovoří zpráva, uranová ruda je tam zřejmě tak bohatá, že by poháněla reaktor bez jakéhokoliv zpracování.“

„To je nemožné,“ přerušila ho Meta. „Uranová ruda ve volném stavu nemůže být tak radioaktivní, aby…“

„Prosím,“ řekl Jason a zvedl obě ruce do výše. „Já jsem jen trochu přeháněl, abych zdůraznil to hlavní. Ta ruda je bohatá, to se nedá oddiskutovat. Důležité je, že přesto, že je tam tak výborná kvalita rudy, se Johnova společnost na Felicity nevrátí. Už jednou si moc spálili prsty a je spousta jiných planet, kde mohou těžit s mnohem menší námahou. A nemusejí čelit barbarům jezdícím na dracích, kteří se zčistajasna vynořují ze země, útočí v nekonečných vlnách a ničí všechno, co jim přijde pod ruku.“

„Co vlastně touhle poslední větou chceš říct?“ zeptal se Kerk.

„Uvažuješ zrovna tak dobře jako já. Takhle ten masakr popsali ti, co přežili. Jediná věc, jíž si můžeme být jisti, je, že byli napadeni muži, kteří jeli na zvířatech, a že byli dokonale potřeni.