„Budu hlídat okno,“ řekl Kerk a posunul si židli, aby mohl být čelem k otvoru. „Pokračuj.“

Toto přerušení, připomínka toho, jaký život zde ve městě opravdu vládne, vyvedlo Brucca z konceptu. Chvíli váhal, pak pokračoval.

„Jo… co jsem to povídal? — jsou možná i jiná řešení. Mělo by se vybudovat druhé město, odtud zcela vzdálené, možná u některého z dolů. Pouze okolo tohoto města jsou životní formy tak smrtící. Tohle město bychom mohli opustit a…“

„A to nové by si zopakovalo všechny hříchy starého. Nenávist Pyrranů, kteří zůstanou, vyvolá tutéž situaci. Ty to víš líp než já, Brucco, nenastalo by právě tohle?“

Jason počkal, dokud Brucco nepřikývl váhavě na souhlas. „Tohle jsme probírali už dříve, a je jenom jedno možné řešení. Dostat tyto lidi z Pyrru a do světa, kde mohou přežít bez ustavičné, zničující války. Kterékoliv místo bude lepší než Pyrrus. Vy jste se s ním tak sžili, že jste zřejmě zapomněli, jaké je tahle planeta ve skutečnosti peklo. Vím, že je vším, co máte, a že jste se jí přizpůsobili, ale ve skutečnosti to není tak mnoho. Dokázal jsem vám, že všechny životní formy zde jsou do jisté míry telepatické a že vaše nenávist k nim je neustále žene do boje s vámi. Tím, že mutují a mění se, se ustavičně se stávají ničemnější a vražednější. Připustili jste, že tomu tak je. Ale to celou situaci nemění. Je tu ještě dost vás Pyrranů, kterým je proti srsti myšlenka, že by se ve válce nepokračovalo. Promiňte mi ten výraz, ale vy jste paličáci! Kdybych měl trochu rozumu, vypadl bych odtud a přenechal vás vašemu neblahému osudu. Ale zaangažoval jsem se, a už se mi to líbí nebo ne. Udržel jsem vás naživu a vy jste udrželi naživu mě, a naše budoucnost vede stejným směrem. Navíc se mi líbí vaše dívky.“