V napjatém tichu se ozvalo Metino krátké nadechnutí.

„Nuže — žerty a debaty stranou, jde o tohle. Jestliže vaši lidé zůstanou tady, dříve či později zahynou. Všichni. Abyste je zachránili, budete je muset odtud dostat do nějakého přívětivějšího světa. Obyvatelné planety s dobrými přírodními zdroji nejsou tak snadno k nalezení, ale já jsem jednu našel. Možná že s domorodci, původními usedlíky, nebudeme mít na všechno stejný názor, ale mám za to, že můj nápad musí být pro Pyrrany zajímavější než všechno ostatní. Přeprava a vybavení jsou na cestě. Tak kdo je pro něj? Kerk? Považují tě za vůdce. Tak tedy — jdi příkladem!“

Kerk pohlédl zavile na Jasona a sevřel znechuceně rty. „Zřejmě mě vždycky chceš ukecat, abych dělal to, co ve skutečnosti dělat nechci.“

„Podle toho se pozná moudrý člověk,“ poznamenal Jason sugestivně. „Vlastní já se vítězně vznáší nad instinktem z podvědomí. Znamená to, že mi chceš pomoct?“

„Ano. Nechce se mi na jinou planetu a celá ta myšlenka se mi nezamlouvá. Přesto však nevidím jinou možnost, jak zachránit lidi ve městě od jisté záhuby.“

„Dobře. A ty, Brucco? Budeme potřebovat lékaře.“

„Najdi si někoho jiného. Můj asistent Teca to zvládne. Já jsem dosud ani zdaleka nedokončil zkoumání životních forem na Pyrru. Zůstanu ve městě, dokud bude existovat.“

„Může tě to stát život.“

„Pravděpodobně ano. Ovšem mé záznamy a pozorování jsou nezničitelné.“

Nikdo nepochyboval, že to myslí vážně, ani se nepokoušel s ním přít. Jason se obrátil na Metu.

„Budeme tě potřebovat, abys pilotovala loď, až ji sem dopraví.“

„Je mě zapotřebí tady, abych obsluhovala naši pyrranskou loď.“

„Jsou tu ještě další piloti. Sama jsi je vycvičila. A jestli tady zůstaneš, budu se muset poohlédnout po jiné ženě.“