Pamě, která obsahuje celou knihovnu na univerzitě v Haribay, jež má tolik knih, že byste je za celý život ani nespočítali. Tyto knihy byly rozloženy na slova a ta slova zase na bity, které byly zaznamenány na malé čipy ze silikonu do mozku typu IX. Tato paměová část mozku není větší než lidská sevřená pěst — malá pěst — protože na každých deset čtverečních milimetrů připadá přes 545 miliónů bitů. Ani nemusíte vědět, co je bit, abyste pochopili, jak je to úžasné. V tomto mozku jsou veškeré dějiny, všechny vědy a filozofie. Také lingvistika. Chcete-li vědět, jak se řekne sýr v základních galaktických jazycích podle pořadí počtu lidí mluvících těmito jazyky, je to tohle…“

Když se vyřinul rychlý proud slabik, Jason se otočil k Metě a zjistil, že je pryč.

„Tahle věc dokáže víc než překládat slovo „sýr,“ prohodil a zmáčkl knoflík „vypnuto“. „Jen počkej a uvidíš.“

Pyrrané byli docela šastni, že mohli během letu na Felicity lelkovat, podřimovat a zívat jako tygři s plným žaludkem. Jenom Jason pochoval nutnost využít času účelně. Vyhledal všechny odkazy v knihovně, aby získal informace o Felicity a sluneční soustavě, do níž patří, a od studia ho odvádělo pouze Metino vášnivé, ale neochabující objetí. Meta soudila, že jsou daleko zajímavější způsoby, jak trávit ty dlouhé hodiny, a Jason, když už byl jednou odtržen od své práce, s ní nadšeně souhlasil.

Když je podle lodního času dělil jeden den od okamžiku, kdy měli podle programu přejít z kosmického skoku do soustavy Felicity, Jason svolal plenární schůzi do jídelny.

„Tak sem letíme,“ řekl a poklepával na velký diagram pověšený na stěně. Panovalo naprosté ticho a stoprocentní pozornost, nebo brífink ve vojenském stylu byl pro Pyrrany něco jako jídlo a pití.

„Ta planeta se jmenuje Felicity a je to pátá planeta bezejmenné hvězdy třídy F-1. To je bílá hvězda s asi dvojnásobnou jasností než vlastní G-2 slunce Pyrru a vydává mnohem silnější ultrafialové záření.